Neurochirurg David Netuka: Lékař se nesmí stát cynickým opravářem těla

Neurochirurg David Netuka se před dvěma měsíci stal přednostou Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice. Pracoviště převzal po známém profesorovi Vladimíru Benešovi, a to zrovna uprostřed koronavirové pandemie. „Do funkce jsem nastoupil v době, kdy se zrušily všechny rituály běžné na klinice, jako společné hlášení a semináře. Stal jsem se tedy přednostou v situaci, kdy jsem kolegům posílal e-maily a úkoloval je, ale zároveň jsem věděl, že na začátku koronaobdobí nelze dělat nějaké systémové změny,“ říká.

Davidu Netukovi je čerstvých 44 let, vyvrací tak trend, že by přednosta oddělení měl mít šediny: „Přednosta by svému pracovišti měl vtisknout nějaký obraz, filozofii, jak by mělo fungovat. A to se za pět let nezvládne, na to je potřeba více času. Rozhodně nemá cenu čekat a šetřit se na šedesátiny.“

4000 uskutečněných zákroků

David Netuka se stal nejmladším profesorem v neurochirurgickém oboru v Česku. Během své lékařské praxe absolvoval více než 4000 zákroků. „Samozřejmě na začátku kariéry se dělají menší a kratší operace, například na periferních nervech. Teď už čísla naskakují pomaleji, třeba nedávná operace nezhoubného nádoru sluchového nervu trvala sedm hodin a já za den nestihnu deset takových operací. Je ale nesmyslné dívat se pouze na čárky, jde o pacienty,“ říká lékař.

Doménou Davida Netuky jsou nádorová postižení mozku a mozkových obalů, cévní onemocnění jak mozku, tak cév zásobujících mozek a úrazy. „Vybírám si složité a náročné operace, protože je to výzva. Také si myslím, že přednosta by měl nejtěžší zákroky dělat,“ dodává profesor.

Operace mozku při vědomí

Mezi zákroky, které profesor David Netuka vede, patří i operace mozku prováděné při plném vědomí. „Není to každodenní záležitost, ale takové operace děláme, zejména pokud operujeme v oblasti řečových center. S pacientem si pak povídáme, zatímco operujeme. Je to možné, protože samotný mozek nebolí,“ vysvětluje odborník.

S lékařským povoláním jsou spojené pocity bezmoci a prohry, jejich existenci připouští i David Netuka: „Možná byste slyšel názory některých kolegů, že tyto pocity neznají. To jsou lékaři, kteří podle mě málo přemýšlí o svých pacientech a berou to jako standardní profesi. Samozřejmě pocity bezmoci a prohry jsou, například u těžkých úrazů, kdy už na začátku víme, že i když uděláme maximum, výsledný stav s velkou pravděpodobností bude špatný. Nejvíce to pak člověk pociťuje u mladých pacientů a dětí. Člověk ale musí balancovat, nesmí se stát cynickým opravářem těla. Na druhou stranu se také nesmí hroutit.“

Zásadní součástí péče o pacienta je podle Davida Netuky komunikace. Proč si to myslí a jak podle něj vypadá správná komunikace s pacientem, uslyšíte v záznamu pořadu.