Nebojte se, jde to zařídit! Radioporadna o problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Lucie Sedláčková ovšem dnes nepřišla sama. Je tady s námi také Jaromíra Deylová. Její příběh je pro nás také inspirací.
Paní Deylová je pro nás takový krásný příběh, kdy se ukázalo, že i člověk v trošku, řekněme, už pokročilejším věku, si může najít zaměstnání.

Čtěte také

Netradiční kalendář neziskové organizace Aspekt. Modelem a modelkou se stali handicapovaní lidé

Je to pro ni první placená práce, přestože jí je 50 let, tak předtím neměla nikdy žádnou delší pracovní zkušenost, spíše zkoušela pracovat v tréninkových pracovištích, nebo pod dohledem asistentů.

A teď, pracuje sama. My jsme s ní ze začátku chodili, pracovní konzultantka jí pomohla to místo vyjednat, doprovázela ji při zaučování a teď to vše skvěle zvládá. Proto jsem si říkala, že bude ta pravá osoba, která by mě mohla dnes do studia k vám doprovodit a vše dokreslit.

Je to typický příklad vašeho klienta, nebo jací lidé za vámi přicházejí?
Pracujeme s lidmi s různým zdravotním postižením. Paní Deylová je jedním z mnoha, potkáváme se s lidmi, kteří jsou po různých nemocech či úrazech. Přišla jim do života rakovina, silná cukrovka, roztroušená skleróza nebo nějaká nehoda či mozková příhoda, která změnila to, jak přemýšlejí, jak si věci pamatují.

Jde nám o to, aby tito lidé pracovali mezi zdravými lidmi, když to tak řeknu. Tam patří, tam mohou růst a mohou dát spoustu věcí i nám.
Lucie Sedláčková ze společnosti Aspekt, která pomáhá lidem s handicapem

Pak jsou mezi nimi samozřejmě lidé, kteří jsou tělesně handicapovaní, hodně lidí máme s duševním onemocněním a pak máme lidi, kteří mají trošku potíže v rozumové oblasti a žili třeba celý život v ústavní péči. To je právě příklad paní Deylové.

Obracejí se na vás spíše ti pečující nebo sami lidé s nějakým handicapem?
Řekla bych, že obojí. My se snažíme oslovovat obě ty cílové skupiny. Naší hlavní cílovou skupinou jsou samozřejmě přímo ty osoby, ale víme, že každý z nás má své blízké, kteří mají třeba strach a logicky hledáme něco, kde tomu našemu blízkému bude dobře a bude se cítit v bezpečí.

Čtěte také

Snem vozíčkáře Daniela bylo zařadit se co nejvíc do běžné společnosti. Díky nové práci se mu plní

Oslovujeme mladé lidi, kteří končí speciální školy, mají nějaké speciální vzdělávací potřeby a chystají se na to, že jednou přijde čas, kdy se budou chtít nějak začlenit do společnosti. Ale připravujeme i akce pro rodiče, abychom jim mohli ukázat na konkrétních příkladech, nebojte se, jde to zařídit.

Jako jsme s paní Deylovou chodili zpočátku do práce, dojednali jsme pracovní podmínky, tak se to snažíme dělat u i ostatních. Ta obava bývá někdy trošku větší o to víc, že my se snažíme ty lidi opravdu začleňovat. Jde nám o to, aby tito lidé pracovali mezi zdravými lidmi, když to tak řeknu.

Protože cítíme, že tam prostě patří, tam mohou růst a mohou dát spoustu věcí i nám. Takže proto jdeme tímto směrem. A proto třeba mají někteří někdy i trošku větší strach.

Lucie Sedláčková, Jaromíra Deylová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu s Lucií Sedláčkovou o začleňování lidí s postižením do společnosti si můžete poslechnout v našem audioarchivu.