Myčka na nádobí šetří čas i vodu. Potřebuje však pravidelnou péči
Pro některé domácnosti je dnes myčka na nádobí pomocníkem, bez kterého si kuchyň ani nedokážou představit. Pro jiné je to zbytečně drahý luxus, který zbytečně žele elektrický proud. Obě strany mají své argumenty, a i když je asi budeme těžko vyvracet, je nutno říci, že obě strany většinou nemají všechny relevantní informace, a tak škodí nejen sobě, ale i myčce.
Hlavním důvodem, proč si lidé kupují myčku na nádobí, je zejména úspora času a práce s ručním umýváním. To však není zdaleka jediný důvod. Mnoho lidí například ocení i pořádek, který myčka nabídne i v době, kdy se špinavé nádobí ještě neumylo. Můžeme jej totiž do myčky skrýt a zapnout ji, až bude čas. Přitom nezabírá místo a nehyzdí domácnost.
Myčku také ocení lidé, kteří trpí například alergiemi a ekzémy, zejména na rukou. Nemusí se máčet v dřezu a ani používat gumové rukavice.
Myčka také, je-li používána správně, dokáže umýt například sklo a porcelán mnohem lépe než při ručním mytí.
Nedílnou součástí argumentů pro pořízení myčky je skutečnost, že výrazně šetří vodu. Při umývání v dřezu asi o třicet procent, při umývání pod tekoucí vodou dokonce až o šedesát procent. Průměrný mycí cyklus v myčce spotřebuje kolem 6–8 l vody. Při umývání stejného množství nádobí pod tekoucí vodou můžeme spotřebovat až 40 l vody. Tu navíc musíme ohřát, což spotřebuje přibližně 2 kWh elektřiny.
Samozřejmě i myčka potřebuje ke svému provozu elektrickou energii. Průměrná spotřeba myček se na jeden cyklus počítá mezi 0,5–0,8 kWh elektřiny. Zde ale pozor. Pokud myjeme silně znečištěné nádobí, musíme použít cyklus s vyšší teplotou vody, kde spotřeba samozřejmě vzroste. Koneckonců však hrnec od škvaření sádla ani v dřezu neumyjeme hrnkem vody
Jak vybrat tu správnou? Myčky se vyrábějí v několika velikostech, nejběžnější jsou ty o šířce 45 a 60 cm. Pro jednu či dvojčlennou domácnost stačí myčka 45 cm. Pro domácnost větší už je lépe koupit myčku o šířce 60 cm.
Nádobí myjeme vždy prostředkem, který je určen pro myčky. Šetřit a používat například běžný prostředek na nádobí se rozhodně nevyplatí. Má několikanásobně vetší pěnivost a myčku může za pár minut změnit v pěnovou kouli s nevratně poškozenou elektronikou.
Speciální tablety pro myčky někdy uvádějí, že obsahují i leštidlo a sůl. Výrobci myček však většinou doporučují tyto prostředky dodávat podle návodu do myčky i přes toto ujištění. Myčka totiž uvolňuje leštidlo v pravý okamžik a zajišťuje tak správné vysušení a vyleštění nádobí. Naopak speciální sůl je důležitá pro změkčování vody v myčce a její nedoplňování může poškodit myčku i nádobí uvnitř.
Nádobí do myčky můžeme, ale nemusíme oplachovat. Jen velmi znečištěné hrnce je lépe přece jen před umístěním do myčky zbavit hrubých nečistot. Do myčky není vhodné dávat hliníkové nádobí, protože po umytí prostředkem většinou zešedne a je matné.
Po umytí je dobré nechat nádobí chvíli v uzavřené myčce. Stečou nám z něj zbytky vody a nádobí lépe schne. Problémy bývají většinou jen s plastovými nádobami, které schnou hůře. Pokud umýváme například sklenice od zavařenin s nálepkou, pozor, aby se případně odlepená nálepka po skončení cyklu mytí neusadila na filtru v dolní části myčky.
Kromě doplňování výše uvedených chemikálií a správného prostředku na mytí, je nutné pravidelně čistit filtry v dolní části myčky a postřikovací ramena. Četnost závisí, jak moc znečištěné nádobí do myčky dáváme. Jednou za čas je dobré použít i speciální přípravky na čištění myček, ale i tak je nutné před jejich použitím manuálně vyčistit filtry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
