Monika Jará si skvěle rozumí s hlínou, sklem a cínem. Ale přišla na to až po vážné nehodě
Ne každý dělá v životě to, co by chtěl. Monika Jará z Horky u Chrasti ale na svou práci nedá dopustit, i když má prsty popálené od pájky. Potřebuje ji k výrobě šperků a vitráží, které vyrábí nejčastěji z cínu a českého skla.
Asi před dvaceti lety se po vážné dopravní nehodě dostala do rehabilitačního centra Kladruby, kde se poprvé setkala s keramikou. Bylo to zásadní setkání, protože práce s hlínou ji vrátila chuť do života a postavila ji doslova na nohy.
Anděly od Moniky Jaré bezpečně poznáte. Mají cínová křídla
Původně se Monika Jará věnovala hlavně keramice. Do točení na kruhu a dalších dovedností ji zasvětila keramička Alena Effenbergerová ze Svídnice, se kterou se dodnes přátelí. A přivedla ji také na myšlenku vytvářet anděly. Ti jsou pro ni dodnes typičtí. Chtěla je nějak ozvláštnit, a napadlo ji propojit hlínu s kovem. A tak vznikla první cínová křídla.
Kouzlo šperků i jejich tvořitelky
Šperky Moniky Jaré vyzařují určité kouzlo naděje, stejně jako jejich tvořitelka. Nejraději má české sklo z Jablonce nad Nisou. Dílna šperkařky je malá, k práci Monice stačí stůl, židle, pájka a hromady pestrobarevných kamínků, skel a drátků.
Cínování
Práce s cínem je poměrně nebezpečná a vyžaduje velkou pozornost. Manipuluje se totiž s horkým kovem a pájkou. Teplota cínu má až 370 stupňů. Pozor tedy na popálené ruce při cínování. Cínař si ukrajuje pájkou se železným hrotem pláty cínu a tvoří z nich nejrůznější ozdůbky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
