Marta Kubišová: Vzpomínku na balkon Melantrichu, když jsem zpívala Modlitbu pro Martu, nic nepřekoná

7. duben 2020

Zpěvačka Marta Kubišová zavzpomínala na své nejsilnější zážitky z revolučních dnů roku 1989. Xaverovi také přiblížila své poslední vystoupení s Karlem Gottem a připomněla, proč je nutné pomáhat opuštěným zvířatům.

Na listopad 1989 vzpomíná zpěvačka Marta Kubišová jako na neuvěřitelné překvapení: „Byly to tehdy časy plné silných zážitků a vjemů bylo opravdu hodně. Nic ale nepřekoná vzpomínku na balkon Melantrichu, když jsem zpívala Modlitbu pro Martu. To ve mně nikdy nepřestane znít.“

„Ondra Vetchý pro mě 23. listopadu přijel se vzkazem, že mě pan Václav potřebuje. Když to slyšeli kolegové v mé tehdejší práci, okamžitě se nabídli, že za mě vše udělají, a tak jsem šla. V Melantrichu už byla Vlasta Chramostová, její muž Stanislav Milota a mnozí další. A mě najednou, z ničeho nic, hodil Václav na balkon před zaplněné Václavské náměstí se slovy: ‚Chtělo by to, Marto, malinkou modlitbičku.‘ Začala jsem zpívat, ale měla jsem velký problém, když jsem slyšela, jak se mi zvuk vrací. Václavské náměstí je totiž koncipované tak, že by se mělo zpívat od sochy sv. Václava dolů, jinak se zpěv nepříjemně odráží. Nakonec jsem dala jenom půlku, ale byl to zážitek,“ připomíná si Marta Kubišová chvíle, kdy po dvaceti letech zákazů mohla opět zazpívat veřejně.

Zpěvačka Marta Kubišová během demonstrace na Letné v listopadu 1989

Náročné pro ni bylo vystoupení na Letné, které následovalo po několika dnech. „Tam to bylo i trochu komické. Mrzlo, já jsem měla teplotu a brala jsem antibiotika. Schovali mě do čajovny, abych nenastydla, ale tam zase bylo hodně vlhko. Když mě potom pozvali na tribunu k vystoupení, úplně jsem na mraze vytuhla. Měla jsem ojíněné i řasy. A k tomu jsem ještě slyšela, jak lidé skandují: ‚Drdolu, drdolu!!!' Vůbec jsem zprvu nechápala, oč jde. On tam totiž přede mnou byl pověšený velký transparent a lidé volali: ‚Ať jde hadr dolů,‘ protože mě chtěli vidět celou. Naštěstí mezitím transparent popustili, už na mě bylo vidět dobře a já jsem mohla začít zpívat naši hymnu,“ vzpomíná paní Marta. „Měla jsem sice trému, ale věděla jsem, že to musím dát, i kdyby čert na koze jezdil,“ směje se zpěvačka, která v roce 1989 zahájila podruhé v životě svoji kariéru.

Tu Marta Kubišová takzvaně „zapíchla“, jak sama říká, před dvěma roky po prodělaném infarktu. Přesto má v současné době stále hodně aktivit, a tak se těší, až bude konečně jednou paní svého času.

Vzpomínka na Karla Gotta

„Já jsem pravý opak Karla Gotta. Jeho publikum nabíjelo, ale já bez toho mohu být, i když vím, že to možná zní nevděčně. Hlasivky mám zdravé, ale po infarktu mi nějak odešla síla a nechtěla jsem vzbuzovat v lidech soucit. Přesto mě Karel Gott přesvědčil, abych u něj ještě hostovala, a teď jsem za to moc ráda. I když na koncert v Košicích mě nalákal hlavně letem v tryskáči,“ směje se paní Marta. Podle ní měl koncert ještě zajímavou dohru. Tryskáčem se z Košic také vraceli, všichni už měli nastupovat do aut, která je měla odvézt na letiště. Ale Karel Gott, nadšený obrovským aplausem publika, stále přidával na pódiu další písně. Nakonec však byl na letišti jako první a všichni včas odletěli domů.

Opuštěná zvířata nás potřebují

Soužití lidí se zvířaty se paní Marta věnuje už třiatřicet let. Zvláště v současné době je podle ní pomoc zvířatům, zejména těm opuštěným, opravdovou nutností. Její nejoblíbenější citát pochází z Malého prince: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Hodně času věnuje paní Marta i svým domácím miláčkům, zejména kočičce, které už je dvacet let. „Nejvíce se teď těším na Vánoce, že budu mít konečně trochu klid a na mé mazlíčky více času,“ plánuje zpěvačka. Kdo jí s přípravou na vánoční svátky pomůže, a proč Marta Kubišová na konci roku nikdy nebilancuje, uslyšíte v záznamu pořadu.

Spustit audio