Mám velkou kliku, směje se Jan Murdych, kastelán hradu Pecka, když natahuje orchestrion
Jeho životní příběh začal v městyse Pecka v Podkrkonoší. Děti, které vyrůstají s obrysem hradu na obzoru, prohánějí se potají nádvořím, šplhají po rozeklaných zbytcích hradních zdí a vžívají se do rolí rytířů, si tyto zážitky většinou odnášejí do dospělosti. Dokonce se mohou proměnit i ve výzvu, když zčista jasna dostanete nabídku ucházet se o místo kastelána. Jan Murdych je kastelánem dominanty Peckovska už třetím rokem. Získal nový životní smysl a rozměr, který se snaží skloubit s rodičovskými povinnostmi.
Vezmeme vás na hrad Pecka, kterému se také říká perla Podkrkonoší. Kastelán Pecky Jan Murdych určitě dobře ví proč.
Perla Podkrkonoší se říká, protože když člověk vystoupá na hrad k pokladně a rozhlédne se po okolí, tak je všem jasné, proč perla. Je tam prostě krásný výhled, ten hrad stojí na úžasném místě.
Na kterém místě přesně Pecka je? Kousek jsou Lázně Bělohrad, Nová Paka.
Lázně Bělohrad, Nová Paka, přesně tak. Cestou z Prahy do Krkonoš člověk odbočí jen osm kilometrů a tuhle krásnou památku si může vychutnat.
A proč hrad postavili zrovna na tomto místě. A kdo ho postavil?
O tom, kdo úplně postavil hrad, bychom se mohli dlouho dohadovat. Protože jeho historie je poměrně zajímavá a dost neprobádaná. Každopádně hrad stál už někdy na konci 13. století, dost pravděpodobně jej nechal založit Přemysl Otakar II. A od té doby se postupně rozrůstal a rozrůstal. Svoou největší slávu prožil za vlastnictví Kryštofa Haranta na začátku 17. století.
Jak to vypadalo v těch raných dobách hradu? Protože Kryštof Harant jej pak už začal přestavovat.
Ano. Ale on byl přestavován postupem času dál a dál. Jak to vypadalo na začátku? Byl to malý dřevěný gotický obranný hrádek, který nevybočoval svým zjevem od všech ostatních po republice.
Hrad Pecka byl velmi nedobytný. Husité jej obléhali, ale nedobyli. Jak to bylo?
Pravda, nedobyli ho. Váže se k tomu taková, myslím, docela všeobecně využívaná pověst o tom, jak obránci hradu několik dní čelili obléhání, pak zjistili, že možná neuspějí. Ale vymysleli si fingovanou veselku, kdy z posledních zásob vystrojili svatbu a obléhavší bojovníci zjistili, že tam tedy zásob mají ještě spoustu a že jen tak jednoduše ten hrad nedobyjí. Tak odtáhli.
Po té veselce se tam snad dodnes jmenuje i jedna z místností Veselka, ne?
Dnes už to bohužel není místnost, dřív to místnost byla. Byla to hodovní síň, v které právě třeba Kryštof Harant určitě vychutnával zajímavé středověké pochutiny. Nicméně ta část hradu, kde stála Veselka, dnes už bohužel nestojí a je tam z ní právě jen vyhlídka.
A kdo začal ten hrad přebudovávat na zámek? Protože pak z něj částečně zámek i vznikl, ne?
Stavební vývoj peckovského hradu je zajímavý. Jak sem prostě přicházely jednotlivé dějinné etapy, tak hrad sloužil nějakému jinému účelu. Až právě Kryštof Harant a renesance, kdy už nebylo potřeba úplně válčit a dobývat, tak se Pecka, původně hrad, přestavěla na renesanční zámek.
Ono to asi bylo dříve nepohodlné bydlet na těch hradech, ne? Takové studené, bych řekl.
Já myslím, že v renesanci už si to uměli zařídit tak, aby se jim bydlelo poměrně příjemně.
Takže tak měli potom i nějaké vymoženosti? Jako třeba topení?
Rozhodně. V místnostech byla krbová kamna, takže byly vytápěny. Dokonce, to je taková zajímavost, která rozhodně není potvrzená od slov bývalého kastelána pana Hetfleische, měl jsem možnost shlédnout jeden takový dokumentární film a on tam popisuje nějakou díru ve zdi, o které si myslí, že by to mohl být rozvod horkého vzduchu. Něco jako centrální vytápění, možná. Ale to jsou prostě dohady.
My musíme říct, že za všechno mohou požáry a oheň. Tedy i za rozpad Pecky. Začala chátrat, postupně upadat. A za definitivní konec může velký požár v roce 1830.
Má v tom svoji roli. Myslím, že za definitivní rozpad může lidská hloupost. Ale ta následovala po požáru, přesně tak. Pecka, i městečko, v roce 1830 kompletně vyhořela. No a úředníci svolili k tomu, aby se hrad postupně rozebíral jako zdroj levného stavebního materiálu. Z hradu tedy kus materiálu ubylo, ale zase přibyl v městečku Pecce. Stojí z něj ještě dodnes některé starší domy. Takový byl prostě osud nejen Pecky.
Jak jste spokojeni zatím letos s návštěvnickou turistickou sezonou u vás na Pecce?
Spokojeni jsme. Čísla odpovídají poměrně těm, jaká jsme měli vloni, kdy ta sezona byla asi rekordní v zaznamenané historii. Na Pecku přišlo 21 000 návštěvníků a myslím, že se k tomu číslu letos na konci října možná přiblížíme.
Co je tak nejvíc zajímá nebo na co se vás ptají, když je provázíte po Pecce?
Turisté se ptají, kde máme pohledy, to je taková vděčná otázka v pokladně, když na ně koukají. Turistické vizitky, všechno to funguje samozřejmě. A na té prohlídce je několik zajímavostí. Já jsem si oblíbil hlavně v černé kuchyni tu novodobější historii, která se dotýká Pecky na konci 19. a začátku 20. století. Je tam pár artefaktů z peckovské hospody, už také dávno zaniklé. A hlavně orchestrion.
Vy jste nám přivez ukázat kliku z orchestrionu.
Přesně tak. Je tady klika z orchestrionu.
Takže teď kdyby ho chtěl někdo spustit, tak se mu to nepovede. Protože klika je tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.
Já myslím, že by se mu to povedlo. Ráno jsem orchestrion natahoval, protože jsem ještě zkoušel nahrát nějakou písničku. Takže hraje. A hraje poměrně vyvedené šlágry. Nebudu prozrazovat jaké. Ale rozhodně stojí za to na Pecku přijít.
A ptají se třeba lidé také na nějaké tajemství nebo tajné chodby? Protože o nich se v souvislosti s vaší studnou, kterou tam máte, také hodně mluví.
Přesně tak. Studna na hradě je v současné době 56 metrů hluboká. Neví se, jestli náhodou není ještě hlubší. Já se přikláním k té variantě, že by ještě klidně může být. A je několik pověstí a domněnek o tom, že by z hradu Pecka opravdu tajná chodba vést měla. Ať už do blízkého lesa nebo do Miletína, na Kumburk. To už jsou takové ustřelené možnosti, nicméně zatím jsme nepotvrdili to, že by tajná chodba z hradu vedla. Ale nepotvrdili jsme ani to, že by nevedla. Možnost ji ještě najít pořád je. A je dost lákavá, protože by v ní mělo být dvanáct soch apoštolů v životní velikosti kompletně ve zlatě, kartuziánský poklad. Až se nám jej jednou povede ze studny, nebo odkudkoliv, vytáhnout, tak Pecku dostavíme do podoby renesančního zámku tak jako za Kryštofa Haranta. Takže hledáme, ale ono to není tak jednoduché. Snažíme se.
Ale já jsem někde četl, že v té studni není žádná voda.
To jste četl správně. A nikdy tam voda ani nebyla, kromě té dešťové, která tam spadne a naprší. Místní pamětníci tvrdí, že je dole průvan, což by mělo svědčit pro ty tajné chodby. Oni se tam spouštěli někdy na začátku 70. let, kdy tam probíhal takový amatérský archeologický výzkum. Chlapi z Pecky se snažili tu studnu vyčistit a z velké části se jim to povedlo. Nicméně pak přišel větší zával, jednoho z nich to tam zavalilo. Naštěstí ho nezraněného vytáhli ven. Ale přišel úřední zákaz dál v této dobrovolnické práci pokračovat. Takže tajemství hradní studny pořád zůstává tajemstvím.
Vy máte s sebou také klíče. To jsou klíče od hradu? Moc jich není.
Jsou téměř od všeho. Některé, co se nepoužívají úplně denně, tak jsou zavřené v sejfu na hradě. Bývá jich poměrně dost. Je tady jeden velký, ten největší, ten je od sklepa. Tam se lidé mohou také podívat. Tam je mučírna. Druhý prohlídkový okruh vede právě mučírnou, vinnými sklepy, hodovní síní, lázničkou. Takže tam na člověka dýchne ten běžný život.
Nějaké mučící nástroje tam jsou také k vidění, palečnice a tak?
Také jsou tam takové nástroje k vidění, ano.
Tak se přijeďte podívat, všechny vás zveme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
