Lidová hvězdárna v podkrkonošské Úpici píše nebeskou historii od roku 1959 a ukazuje mistrovská díla

Za její základy vděčíme Vladimíru Mlejnkovi (1920–1999), původně účetnímu v místní továrně na kuchyňské, obchodní nebo průmyslové váhy. V březnu 1952 zorganizoval pro místní nadšence pozorování oblohy na jižním okraji města, v místě tradičně označovaném U lipek, kde vyčnívaly dva balvany sloužící jako první pilíře pro přenosné dalekohledy.

Tamtéž vznikla v roce 1953 prkenná bouda s odsuvnou střechou, kterou však v srpnu 1954 zničila větrná smršť. Dřevěné desky prý tehdy dolétly až půl kilometru daleko, mapa Měsíce se našla napíchnutá na jedné jabloni dole v údolí. Vzápětí se proto začala svépomocně stavět zděná budova s kopulí o průměru šest metrů, která byla otevřena v roce 1959.

Co na tom, že zde nebyla přivedena pitná voda, takže si museli hvězdáři vystačit s dešťovou posbíranou do malého bazénku. Nevadily ani suché záchody… Lidová hvězdárna v Úpici od té doby píše nebeskou historii.

Pozorování sluneční aktivity na hvězdárně v Úpici|foto:Michal Okleštěk

Zásluhou Vladimíra Mlejnka se hvězdárna nadále rozrůstala – jak stavebně, tak přístrojově. Pan ředitel se svým týmem doslova zachránil řadu mistrovských astronomických přístrojů, které jsou v provozu dodnes. Nejstarším je dalekohled Merz 180/1790 z vybavení pardubické Lidové hvězdárny barona Artura Krause (1854–1930), který jej zakoupil od mnichovské firmy G. & S. Merz München. Roku 1931 jej z pozůstalosti získala Česká astronomická společnost, ta dalekohled zapůjčila a později převedla do majetku úpické hvězdárny. Jelikož optika nestárne, dodnes se s ním v hlavní kopuli podíváte na Měsíc, planety nebo sluneční skvrny.

S astrofotografem o průměru objektivu 11 centimetrů s ohniskovou vzdáleností 50 centimetrů a dalekohledem pro zaměřování hvězd pořídil Jindřich Zeman (1894–1978) ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století krásné snímky noční oblohy zdobící tehdy stránky Říše hvězd – časopisu České astronomické společnosti, ale také pracovny a přednáškové sály mnoha hvězdáren. Mimochodem, původně se za hvězdami naváděl ručně – fotograf musel sedět dlouhé hodiny v nočním chladu, sledovat hvězdy v dalekohledu a otáčet u toho kličkou. Později tuto úmornou práci nahradil pérový mechanismus.

Dalekohled, kterým pozoroval Antonín Bečvář, autor světově proslulého astronomického atlasu|foto:Michal Okleštěk

Z pozůstalosti po Antonínu Bečvářovi (1901–1965), jednoho z nejvýznamnějších astronomů první poloviny 20. století, pochází dvě fotografické komory se zrcadlovými objektivy o průměru 21 a 24 centimetrů, doplněné o dalekohled s průměrem objektivu 13 centimetrů. Zatímco poslední jmenovaný pochází z roku cca 1880 a vyrobila jej francouzská firma Secrétan Paris, zrcadlové komory vlastnoručně vytvořil Antonín Bečvář, jeden z nejvýznamnějších československých astronomů první poloviny 20. století. Celosvětově se proslavil především svými astronomickými atlasy (především Atlasu Coeli 1950.0), který se staly vzory pro většinu následujících podobných děl. Celá sestava Antonína Bečváře provázela při jeho působení na Štrbském plese ve funkci klimatologa, později od roku 1943 byla umístěna v malé kopuli na Skalnatém plese. V Úpici ji najdete v samostatné kopuli o průměru tři metry, kde se využívá k fotografování nebeských objektů.

Dalekohledů – menších, ale i větších – v podkrkonošské hvězdárně najdete na několik desítek. Zdejší areál, stíněný ze všech strany stromy, ale zdobí lecjaké další aparáty. S jejich pomocí se studuje dění nejen na viditelném povrchu Slunce a jeho vliv na stav zemské atmosféry. Nechybí ani meteorologická a seismická měření, nebo monitorování světelného znečištění. Místní hvězdáři navíc celá desetiletí putují po světě, aby pořídili snímky úplných zatmění Slunce, ze kterých jsou po matematickém zpracování ty nejlepšími portréty sluneční atmosféry. Nedávno také otevřeli unikátní centrum, kde je i při běžné návštěvě přistihnete u jejich odborných aktivit.

Z pohledu běžné veřejnosti nabízí to, co každá taková organizace. Komentovaná veřejná pozorování denní i večerní oblohy, astronomické kroužky pro zvídavé děti nebo výjezdy z dalekohledy do bližšího i vzdálenějšího Podkrkonoší. Jakkoli se město v údolí řeky Úpy pozvolna rozšiřuje a rozsvěcuje, obloha je odtud stále ještě pěkná, v létě ozdobená Mléčnou dráhou. Ve dne oceníte také výhled na Žalman, dominantu Jestřebích hor, z cesty ke hvězdárně máte šanci spatřit i Sněžku – nejvyšší horu České republiky.

Zařízení, které vám připraví nápoj. Jde o maketu používanou kosmonauty ve vesmíru|foto:Michal Okleštěk

Co je však poměrně nové a s jistou mírou osobní hrdosti unikátní je oblast přibližování vesmírných krás občanům s handicapem. A je v podstatě jedno, zda se jedná o poruchu zraku, sluchu, pohybu či mentality. Na téměř vše jsou na úpické hvězdárně připraveni.

Do historie české astronomie se pak zapsali především díky Astronomickým expedicím, na nichž se mladí kosmoplavci učili poznávat hvězdnou oblohu, a tak trochu přispět i k poznání vesmíru. Za téměř sedm desetiletí touto akcí prošlo několik tisíc mladých hvězdářů, z nichž mnozí se nakonec stali profesionálními astronomy. Nebo vědci či techniky. Nebo prostě „jen“ lidmi se zájmem o přírodu. Ke hvězdám je tu totiž stejně blízko jako když se počátkem 50. let minulého století vydali na zdejší kopec U lipek první hvězdáři.