Legendární diskař Imrich Bugár: Když mě oslovili do StarDance, myslel jsem, že si dělají srandu

Imrich Bugár má na kontě spoustu sportovních úspěchů. Jeho poslední soutěžní hod byl 17. září 1995. „Od té doby jsem se s diskem tak maximálně pomazlil. Už bych se bál hodit naplno, aby mě nechytly záda. A asi bych hodil jako dorostenec,“ drží se zpátky stříbrný diskař olympijských her z roku 1980 v Moskvě.

„Šestkrát jsem hodil přes 70 metrů, ale chyběl ten kousek. Nejlepší je, když fouká mírný protivítr zprava a trochu to nadzvedává. To může přidat i čtyři metry.“ Nicméně formu stále ladí, i když poněkud svérázným způsobem. „Kondičku udržuju prací na baráku, vytáhnu kosu a jedu.“

Atletiku, ale i jiné sporty rád sleduje v televizi. „Já se strašně rád dívám na beach volejbal, na ty holky. Jednička je samozřejmě atletika.“ Sportu se věnuje už spíš jen z kanceláře a pořádá například Memoriál Ludvíka Daňka v Turnově na počest jeho ještě úspěšnějšího kolegy. „Je to vlastně jediný memoriál v disku na světě.“

Atletická legenda maďarské národnosti

V dětství mluvil jen maďarsky, chodil na maďarskou základní školu a slovensky se učil až na učilišti. Ale moc se mu to nedařilo, protože většina tam byli také Maďaři a těch pár Slováků umělo maďarsky. „Ale mně říkali, že stačí, když budu makat.“ V Praze žije už 47 let, takže maďarsky už pozapomněl. „Ale stačí dvojka bílého a zase se domluvím.“

Absolvoval vojnu, jako sportovec soutěžil za Duklu. Dostal se tak do armádního sportovního centra Dukly, a pro sportovce tam byla hlavní povinnost chodit na tréninky. „Akorát v přijímači jsme museli dělat všechno. Na vojně jsem to dotáhl na rotmistra.“ Nakonec vystudoval i vysokou školu a dostal se na hodnost majora. Po skončení kariéry působil dál na Dukle, po padesátce ho povýšili na podplukovníka.

Na StarDance mě ukecávali měsíc

Imrich Bugár se nečekaně blýskl také v taneční soutěži StarDance. „Když mě oslovili, tak jsem si myslel, že si dělají srandu. Ale po měsíci mě ukecali. A bylo to super, krásné vzpomínky, skvělá parta. Měl jsem štěstí i na partnerku Jitku Šorfovou,“ pochvaluje si taneční partnerku, s kterou nakonec skončili na třetím místě.

„Myslel jsem, že hned vypadnu, už mě zlobilo koleno, ale diváci mě tlačili dál. Ty tréninky byly mazec. Trénovalo se tři hodiny denně a poznal jsem svaly, který jsem za celou sportovní kariéru necítil,“ nechápe Imrich. „I tak to pro mě byla pětiměsíční pohádka a zhubl jsem 12 kilo.“

Na Dukle působí i nadále, má přehled o všech sportovcích, co se chystají na olympiádu, a věří, že to cinkne. Myslí si, že se podstata olympijských her mění, nebo zůstala stejná? Přátelí se s atlety ze své éry? V rozhovoru také prozradil, kolik teď váží. Poslechněte si v záznamu pořadu.