Labradorští retrívři jsou skvělí plavci, ohaři umí běhat. K lovu se musí poctivě připravovat
Ke každému myslivci neodmyslitelně patří pes. Někteří nedají dopustit na jezevčíky, Ivanka Soukupová ze Smrčné na Vysočině vyráží do lesa s ohaři a labradorskými retrívry. Z její chovatelské stanice už vyšly stovky štěňat a hodně jich také připravila k loveckým zkouškám.
„Dlouhé roky jsme měli anglické kokry, pak jsme byli jednou na kachnách. Tam jsem viděla pracovat labradora ve vodě. To mě uchvátilo,“ říká myslivkyně ze Smrčné na Jihlavsku Ivanka Soukupová. Prvního psa si pořídila už na začátku sedmdesátých let minulého století, později už vedla chovatelskou stanici. Dnes má ohaře a labradorské retrívry.
„Každý pes má svá specifika,“ říká chovatelka. „Labrador by měl být přinašeč, je vynikající aportér, je výborný plavec,“ popisuje. Ohaři jsou zase velmi rychlí a pro lov ideální. Jezevčík je zase dobrý na norování.
S výchovou je třeba začít už odmalička. Ivanka Soukupová radí pracovat s odměnami a chválou. „Přivolávat napřed slovně, potom s píšťalkou, chválit. Ten pes by měl vědět, že by měl přijít.“ S loveckým výcvikem pak začíná po přezubení, tedy kolem půl roku věku. Nejdříve aportují dřevěný kozlík. „Taková dřevěná činka, potom obalená kůží,“ vysvětluje. Později přechází na mrtvou zvěř. „Mám v mrazáku. Bažant, kachna, mám plnou králíkárnu.“ Stopování střelené zvěře pak pes trénuje na takzvané vlečce. „Tu zvěř táhnu za sebou a tam ji nechám,“ dodává myslivkyně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
