Ke zpěvu jsem se dostala jako slepý k houslím, směje se Ivana Slabáková

„Jsem strašně ráda, že mám tu čest být hostem Apetýtu, ale mám takový pocit, že kdybych se jmenovala Karla Vopičková, že by se mnou nikdo takhle neoslavoval,“ říká na úvod rozhovoru.

K zástupu gratulantů se kromě rozhlasových kolegů přidali i posluchači. Jména některých z nich už Ivana velmi dobře zná. „To samé Jirka Helán, Květa Navrátilová a Karel Hegner. My jsme v té muzice už dlouhá léta. Projezdili jsme spoustu koncertů, dechových festivalů, kam v podstatě jezdí stále jedni a tíž lidé. Takže my se s nimi už známe.“

Díky kapele Moravanka Ivana Slabáková nejen zpívala, ale taky se podívala na spoustu míst světa. Na co nejraději vzpomíná?

„Když jsme se po koncertě vraceli autobusem. To se zpívalo téměř až do rána bílého! Taky jsem měla velké štěstí, že jsem se mohla podívat do Ameriky. A že mě tam vůbec pustili – to bylo proto, že už jsem se nejmenovala Soukalová, ale Slabáková. Protože on tam byl můj strýc, ekonom Radoslav Selucký. Měl tam přednášky a oni po něm chtěli, aby se hned vrátil a on se nevrátil, takže rodina Soukalová Seluckých to odskákala, ale mě tam úplně bez problémů pustili.“  

S manželem Janem Slabákem strávila společná léta na cestách i na pódiu. Jaký má recept na více než čtyři desetiletí trvající manželství?

„Když jsme byli na nějaké šňůře, tak on šel a oběd s klukama a já zase se zpěvákama. Jediná nevýhoda byla, já jsem si ten oběd vždycky musela zaplatit sama teda,“ směje se Slabáková a dodává, že vztahy jsou o toleranci. 

A jaký byl začátek její hudební kariéry?

„Ke zpěvu jsem se dostala jak slepý k houslím,“ svěřuje se Slabáková. „Pan Kozderka potřeboval sbor, kde byla Laďka Kozderková, Eva Veškrnová, Milan Vidlák a já. Ladislav Kozderka psal moc hezké písničky pro děti – a s takovou láskou! Písnička se jmenovala Spadl buben do kedluben, to bylo moje první sólo v životě,“ vzpomíná na svoje začátky Slabáková.