Kdyby se život odvíjel jinak, mohl být Martin Reiner hercem Divadla Husa na provázku. Co by na to tehdy řekl Petr Oslzlý?

Na úvodní otázku odpověď neznáme. Martin Reiner totiž svůj sen z poloviny 80. let nakonec nerealizoval a kolegou herecké hvězdy Miroslava Donutila se – jak původně toužil – nestal. Uchytil se v Taneční škole Starlet Brno, nejprve jako úředník, poté i úspěšný tanečník. Až pak v něm nade všemi ostatními talenty vyhrál ten spisovatelský. Rozhodl se vyjadřovat básnickými a prozaickými texty. 

Poslechněte si první část sestřihu veřejné besedy, která proběhla 20. února ve studiu 7 Českého rozhlasu Brno v cyklu Fajnšmekři v Sedmičce. Sešli jsme se nad knižním rozhovorem „memoár-románem“ Reiner, který s ním dal dohromady Milan Ohnisko.

Čtěte také

Nechtěl jsem dělat politické divadlo, pouze tvořit svobodně, což vás ovšem v nesvobodné společnosti staví do opozice, říká Petr Oslzlý

Podle Petra Oslzlého – dramaturga, dramatika, divadelního manažera a vysokoškolského profesora, bývalého rektora JAMU, který 26. dubna oslaví osmdesáté narozeniny – ale nejen literatura, nýbrž i „divadlo v nejčistší formě vždy bylo, je a bude osobnostní výpovědí“.

I Petr Oslzlý se při příležitosti Mezinárodního dne divadla vrací do poloviny 80. let, do podzimu 1984, kdy čtyři české studiové soubory – Divadlo na okraji, Divadlo na provázku, HaDivadlo a Studio Y – uvedly poprvé Společný projekt Cesty (křižovatky, jízdní řády, setkání). Dovede i dnes společenská situace u nás a ve světě mladé české divadelníky k potřebě podobné generační výpovědi?

Nabídneme také třetí část četby z knihy Bogdana Trojaka Brněnské metro. Jejím interpretem je Oslzlého generační souputník Arnošt Goldflam.