Jan Milíč z Kroměříže kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů. Za své plamenné projevy byl obviněn z kacířství
První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.
Roku 1363 však nastal v jeho životě zásadní obrat. Vzdal se všech světských i církevních funkcí a svůj majetek rozdal chudým. Oblékl žíněné roucho a rozhodl se být prostým knězem.
Místo pro svá kázání našel v kostele svatého Mikuláše na Malé straně, a protože promlouval k lidem česky, stal se brzy velmi populárním. Kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů a soustředil se na pomoc lidem, kteří ztráceli víru.
V místě bývalého hampejzu zbudoval útulek pro padlé ženy, které se snažil přivést k nápravě a pokání. Ve svých plamenných kázáních také opakovaně varoval před příchodem antikrista.
Svými aktivitami si Jan Milíč z Kroměříže vysloužil obvinění z kacířství, které se však nikdy nepotvrdilo. V jeho kritice církve můžeme najít zárodek budoucího husitství.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
