Jak mluvit s dětmi o válce, co změnila křišťálová noc a co se děje na hřbitově v Litomyšli

Nejdůležitější je pocit bezpečí, říká psycholog

Média jsou od 7. října plná zpráv, fotografií a videí z konfliktu mezi Hamásem a Izraelem. I dospělý člověk má někdy co dělat, aby tyto obrazy plné utrpení zpracoval. A co teprv děti! Jak s nimi vlastně o válce mluvit? Na to jsme se zeptali klinického psychologa Pavla Krále.

„S dětmi je určitě potřeba mluvit na rovinu,“ říká Král. „Tím, že žijeme obklopeni internetem, médii, sociálními sítěmi, tak nemáme šanci děti od informací uchránit. Je vždycky lepší, když mají informace od rodičů, protože o tom můžeme mluvit, můžeme korigovat některé názory, které máme pocit, že nejsou v pořádku. Je to daleko lepší, než když děti informace čerpají od spolužáků, kamarádů, z facebooku a tak dál,“ dodává Král.

A co je podle Krále na komunikaci o takových tématech nejdůležitější? „Nejdůležitější je ty věci vysvětlovat, říkat je adekvátně jejich věku, aby to mohly pochopit, je důležité jim nelhat a důležité je v dětech udržet co, co děti potřebují, a to je pocit bezpečí,“ radí Pavel Král.

Může dětem pomoci se nějak konkrétně zapojit? A jsou v souvislosti se současnou situací v Izraeli víc ohrožené české židovské děti? Poslechněte si celý rozhovor s klinickým psychologem Pavlem Králem z Ústavu leteckého zdravotnictví Praha.

Je svět 85 let po křišťálové noci jiný?

V noci z 9. na 10. listopadu uplyne už 85 let od jednoho z největších pogromů v moderních dějinách – od takzvané křišťálové noci. Ta neblaze předznamenala další osud Židů za 2. světové války. Po útoku Hamásu na izraelské civilisty 7. října se ale na evropských synagogách a židovských hřbitovech znovu objevují hákové kříže a na obytných domech židovské hvězdy. O možných paralelách mezi oběma situacemi natáčela Terezie Jirásková s historikem z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky Michalem Franklem.

„Já vidím paralely i rozdíly,“ říká Frankl. „Ve srovnání s holokaustem, tj. se státem řízeným vylučováním a genocidou, v takovém porovnání musíme být opatrní. Ale rozhodně tou souvislostí je antisemitská motivace násilí.“

„Možná bych zdůraznil dvě věci, které jsou zajímavé jako paralela. Jedna je – nedávný výzkum o antisemitismu hodně zdůrazňuje emoce jako něco, co motivuje a i legitimizuje násilí. A to je něco, co vidím jak za té křišťálové noci, tak v současnosti. Emoce, které se dají snadno vyvolávat a manipulovat. To druhé, co mně přijde zajímavé, je, že toto násilí a jeho hrozba má sílu přemapovat židovské prostory, kde se Židé cítí bezpečně a kde se necítí bezpečně. To možná v současnosti není otázka České republiky, která je pořád relativně bezpečná, ale třeba i ve Spojených státech amerických i na některých univerzitách vidíme, že židovští studenti se dnes cítí ohroženi a v mnoha případech poměrně právem. A cítí se ohroženi bez ohledu na to, co si myslí o Izraeli a současné válce,“ uzavírá Frankl.

Co přesně se stalo o křišťálové noci? Co v životě Židů tehdy změnila? Poslechněte si celý rozhovor s historikem Michalem Franklem.

Obnova litomyšlského hřbitova

Na židovském hřbitově v Litomyšli panuje v těchto dnech nebývalý ruch. Restaurátoři tam zvedají povalené náhrobky a usazují je na místa. Za vším stojí nový správce Vojtěch Toms. Ten na obnově hřbitova pracuje zdarma i se svou rodinou. Bydlí nedaleko a hřbitova s povalenými náhrobky mu bylo líto. Je zde pochována řada Židů, kteří v Litomyšli na konci 19. a na začátku 20. století provozovali významné obuvnické nebo textilní továrny. Natáčela tam Kateřina Havránková.

„Mám za sebou hlavně vyčištění hřbitova od náletových dřevin a zároveň ve spodní části hřbitova se podařilo odkrýt vrstvu bahna a objevily se náhrobky, o nichž si lidé řadu let mysleli, že jsou ukradené,“ říká Vojtěch Toms, který se o hřbitov stará už 5 let.

Při obnově hřbitova spolupracuje také Martin Růžička: „To místo bylo velice zanedbané, neudržované. To nebyla zásluha jen nezásahu, ale absencí nějakého správce. Tím, že se toho ujal Vojtěch Toms a udělal tady obrovský kus práce, tak tady vůbec můžeme stát a sledovat, že se už několik let po sobě daří další věci. Letos by se mělo vztyčit 8 kamenů a budeme doufat, že další roky to bude probíhat dál.“

Proč se Vojtěch Toms rozhodl hřbitovu ve svém volném čase věnovat? A jak se židovští obyvatelé zapsali do historie Litomyšle?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.