Jadran Šetlík: Z každého se dá vydolovat charisma. Nechci, aby vznikla fotka na občanku

24. květen 2021

Umělecký fotograf a portrétista se narodil v italském Terstu. „V Itálii jsem začal kariéru nejmladšího římského paparazzi. Bylo mi 13 a do hledáčku se mi dostala Claudia Cardinale,“ vypráví Jadran Šetlík.

V Itálii strávil několik let. Když se tam vraceli kvůli otcově práci znovu, bloumal s fotoaparátem po římských ulicích a u místních schodů zahlédl skupinu fotografů. „Tak jsem se k nim přidal a začal také mačkat spoušť. A ona tam stála Claudia Cardinale. Byl to úžasný start fotografovat osobnosti stříbrného plátna 60. let. Ale z těch 36 analogových políček byla díky mé nezkušenosti asi jen na třech ostrá a rozpoznatelná.“ Tento příběh jí měl možnost povyprávět o 45 let později, když se potkali na České Miss v roce 2012.

Za svou profesionální kariéru fotografoval celou řadu osobností. Z hereckého světa to byla například Brigitte Bardot, Anthony Quinn či Robert Kennedy, z politiků Václav Havel nebo podnikatel Tomáš Baťa.

Charisma v nitru člověka

Jadran Šetlík si zakládá si na tom, že stále fotí na analog, nikoli na digitál, a fotografie počítačově neupravuje. Tvrdí, že z každého se dá něco vydolovat. „V každém něco dřímá – určité charisma, empatie. Před focením si s fotografovaným dlouze povídám. Jde o příjemné posezení, získávám na něj určitý nadhled. Je to moje práce odhalit jeho nitro, je to v podstatě víc otázka psychologická než technická. Nechci, aby z toho vznikla fotka na občanku. Fotoaparát vnímám jako médium, které zachycuje určité pocity mezi objektem a fotografem.“

Portrét je pro mne hledáním krásy a charisma v nitru člověka
motto Jadrana Šetlíka

V rámci svých tematických projektů si osobnosti vybírá sám. „Musí to být osobnosti, ne celebrity,“ zdůrazňuje. „Celebritou se stanete přes noc, tak ty nefotím. Ale pak mě oslovují lidi, že chtějí mít portrét třeba nad krbem.“

Pomáhá mu jeho žena, která fotografovaného upravuje a líčí. „To líčení je velmi konzervativní, jen na podporu určitých fyziognomických charakterů. Rozhodně neděláme z lidí modelky. A pokud se člověk dobře cítí, tak i dobře vypadá – a na tom je to postavené.“

Vrásky jsou nádherné

Čím starší osoba, tím je pro fotografa zajímavější. „U šestnáctileté dívenky jde hlavně o to vytvořit hezký obrázek, ale u starší osoby hraje obličej, hlavně oči, obrovskou roli. Oči jsou nejdůležitější v celém motivu. Teď jsem dělal portréty veteránů a tam až běhal mráz po zádech.“

Existují způsoby, jak zejména ženy nasvítit, aby byly téměř bez vrásek. „Když jsem fotil naši uznávanou architektku Evu Jiřičnou, tak jsem ji chtěl nasvítit, ale ona se hned bránila, ať jí tam ty vrásky nechám. A tak to má být. Tvář musí něco vypovídat,“ pochvaluje si fotograf. „Se světlem si můžete neuvěřitelně vyhrát. Digital je dokonalý až příliš a musí se dělat postprodukce a najednou máte před sebou dokonalou bakelitovou osobu. Ale vrásky jsou nádherný, a u mužů o to více. Umíte si představit Belmonda bez vrásek?“

Jadran Šetlík má čtyři děti. Zdědily po něm umělecký talent? Jak probíhalo focení s Ivanou Trumpovou a koho by chtěl ještě fotit? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.