Iva Pekárková: Mučení svatého Valentýna
Dvě spoře oblečené dívky na zadním sedadle mého taxíku se přely, která ji má hezčí. Navzájem si je ukazovaly a kriticky je zkoumaly. Žádná ale nevyhrála. Obě kytice byly stejné, zakoupené v tom samém obchodním řetězci, vyztužené tím samým kusem drátu a svázané tou samou barevnou pentlí.
Čtěte také
Než jsem je rozvezla domů, vyšlo najevo, že pánové, se kterými právě strávily část večera, jsou oba ženatí a musejí se vrátit za manželkami, nejspíš s úplně stejnou kyticí, jakou dali svým „přítelkyním“.
„Valentýn je patron zamilovaných!“ vzlykala ta podnapilejší. „Měl by zařídit, aby Chris zůstal se mnou.“
„Ano, a taky včelařů, epilepsie, omdlévání, cestování a moru,“ utěšovala jsem ji vědomostmi, nabytými o pár hodin dřív od zákazníka, profesora historie, který valentýnské oslavy nesnášel. „Tak mu to odpusť. Dnes má fůru práce.“
Ale nepomohlo to. Upustila kytici na podlahu a složila hlavu do dlaní.
Čtěte také
Později tu noc, vlastně už nad ránem, mi do taxíku nastoupil Irčan jménem Conn. Vyzvedla jsem ho krátce po zavíračce z hospody a Conn mě mezi škytáním prosil, ať na to pořádně šlápnu, má děsné zpoždění a jeho životní láska ho zabije. Až před deseti minutami přišel na to, že je dnes Valentýna. A zapomněl svou lásku vzít na večeři. Nemá ani kytici. Urve mu hlavu.
Pokud v Londýně nechcete utratit měsíční plat za pokuty, moc na to šlapat nemůžete, všude jsou kamery. A tak jsem Connovi věnovala jednu z kytic zanechaných v mém taxíku a utěšovala jsem ho čerstvě nabytými vědomostmi. „Hele, jestli ti urve hlavu, pořád na tom budeš líp než svatý Valentýn! Toho odsoudili k trojí popravě – zbičování, ukamenování a až pak useknutí hlavy. Tvoje smrt bude rychlejší.“
„Dík. Tos mě uklidnila,“ řekl Conn.
Dvacet čtyři, sedm, tři sta pětašedesát
Čtěte také
Ukázalo se, že Conn má dvě životní lásky: svou přítelkyni a alkohol. Vždycky nakonec skončí u přítelkyně, ale většinou se cestou zastaví na pár frťanů whisky.
„A co ty? Co tvůj miláček?“ přál si vědět Conn. „Nevzal tě dnes na večeři? Asi sotva, když řídíš taxíka… Ty mu hlavu neurveš?“
„No… můj miláček tenhle svátek nemá rád. Neví, proč bychom svou lásku měli oslavovat zrovna dneska, když on mě přece miluje 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce.“
„A ty mu to žereš?“ vydechl Conn nadšeně.
„No jasně. Já taky nemám ráda tyhle stádní oslavy.“
„Myslím, že jsi mě zachránila. Dík!“
Conn mi nechal obrovské spropitné, popadl kytku, poněkud vratce se zvedl a cestou k přítelkyni si polohlasem opakoval klíčová čísla: „Dvacet čtyři. Sedm. Tři sta pětašedesát.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
