Filipínci slaví Vánoce od září do Tří králů
Leckoho asi překvapí, kolik toho máme my, Středoevropané, společného s jedním ostrovním státem daleko v jihovýchodní Asii. Řeč bude o Filipínách, s nimiž mají Češi nejen velmi podobnou vlajku, ale také některé vánoční zvyky. Filipíny byly totiž dlouhou dobu španělskou a posléze americkou kolonií, takže jsou spolu s Východním Timorem jedinými převážně katolickými zeměmi v celé Asii. Teď si řekneme, jak Filipínci slaví Vánoce.
Vánoční období je na Filipínách velmi dlouhé, dá se říct, že dokonce nejdelší na světě. Kdy začíná, vysvětluje Filipínec Arnel Cuet, který se svou rodinou už devět let žije v Česku.
„Začíná to už v září. Typické rodiny zdobí stromeček v září a sklízí ho po prvním lednovém týdnu, po Třech králích. Je to spojeno s vánočním duchem dávání dárků. Vánoční období začínající v září pokračuje během října, listopadu a prosince, tedy během měsíců, jejichž názvy v angličtině končí na písmena -br.“
A jak dodává Dagmar Kubová, která tři roky na Filipínách pracovala, po celé vánoční období tam vládne velmi slavnostní atmosféra.
„Oni dělají nádhernou výzdobu – jsou to takové vánoční velké hvězdy, které začínají věšet už během toho září a října. A potom, co se samozřejmě hodně dodržuje, je tzv. Misa de Gallo, kdy 16. prosince začnou v časných ranních hodinách, protože tam už je vidět od pěti, tak třeba ve tři ráno už začínají mše svaté, na které lidé opravdu masově chodí a je to taková příprava na křesťanské svátky.“
Co se týče samotného Štědrého večera, nejprve Filipínci chodí na půlnoční mši a teprve potom následuje doma velká hostina. Jeanette Cuetová to popisuje takto:
„Na Filipínách je to velmi zaměřeno na rodinu. 24. prosince obvykle večer od desíti hodin chodíváme na mši a když se vracíme domů, je už přibližně půlnoc. Pak společně stolujeme, jíme jídlo, které máme opravdu moc rádi a je to pro nás svátek. V rodinách, kde jsou někteří jejich členové vzdáleni například kvůli práci, je to období, kdy se mají vrátit domů a strávit čas s rodinou. Je to obrovské opětovné setkání velkých rodin, protože Filipínci většinou mívají velmi široké rodiny, které bydlí v jednom domě – to je velmi obvyklé.“
Na otázku, zda mají Filipínci nějaké typické vánoční jídlo, Jeanette Cuetová odpovídá:
„Není nic speciálního, můžete si přát, jakékoliv jídlo chcete. Ale je zvykem, že řada firem dává svým zaměstnancům šunku nebo jiné dárky pro jejich rodiny. Jinak se jí každé jídlo, které je oblíbené u členů rodiny, a je to pro každého slavnost.“
A Dagmar Kubová z Filipínsko-česká asociace k vánoční hostině dodává:
„Vždycky je to plný stůl různých jídel, jí různé špagety, ryby, mají spoustu mořských ryb... Jde hlavně o tu hojnost toho jídla, ne ani tak o to, co přesně by to mělo být.“
Hlavní rozdíl mezi českými a filipínskými Vánocemi spočívá podle Dagmar Kubové v tom, že na Filipínách vládne daleko radostnější a slavnostnější atmosféra.
„Je to národ, který nesmírně rád slaví a jak někdy já z mého pohledu negativně říkám: na to, aby uspořádali velkolepou oslavu, si dokonce vypůjčí peníze nebo si tak dlouho dokáží utahovat opasky jen proto, aby chudá i sebechudší rodina na ty Vánoce něco měla. Vánoce jsou o radosti, o radosti z důvodu narození Ježíše, takže z toho důvodu se ty rodiny musí vždy sejít, vzhledem k tomu, že ty rodiny jsou velmi veliké. Tak vždy je to tak, že nikdo není opravdu sám a že se snaží postarat se i sousedy, všichni se sejdou a po té mši obchází i sousedství, zdraví se navzájem a všude je spousta jídla, je to jiné i tím, jak je tam teplo. U nás člověk jde domů, jde se zahřát, těší se na toho kapříka...“
Uzavírá Dagmar Kubová, která tři roky na Filipínách pracovala pro mezinárodní neziskovou organizaci Colpingovo dílo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
