Eliška Novotná: Dědo, tleskej!
Vzali jsme vnoučka na demonstraci, aby to zažil. Byla pokojná, radostná, a chtěli jsme mu to dopřát. Prima lidi kolem, nadějná atmosféra.
Věděli jsme, že to tam někde v něm zůstane navždy, i když si to nebude pamatovat. Děda si ho vysadil na ramena, „na koně“, aby dobře viděl a ocitl se tak ve společenství stejně malých dětí okolo.
Byl nadšený a když se rozléhal potlesk, tak se přidával. Vzrušením na tom dědovi až poskakoval. Co ten mohl dělat jiného, než ho rukama pevně držet za nožičky?
A ten náš skvělej vnouček rozesmál všechny kolem, když volal „dědo, tleskej!“ A znovu „dědo, ty netleskáš, tleskej!“
Měli jsme krásné odpoledne a máme krásné vzpomínky. A naději, že ten náš klouček bude vědět, kdy tleskat.
Související
-
Eliška Novotná: Dětské hřiště
Kousek od nás rekonstruovali dětské hřiště. Několik měsíců kolemjdoucí zvědavě nakukovali skrze oranžovou síť nataženou kolem plotu, co se tam děje.
-
Eliška Novotná: Kup kafe!
Když jsem byla malá, bylo to s kafem snadné. V mém okolí se pila buď melta (ta vždycky s mlékem), nebo „pravá“ káva (ta vždycky bez mléka).
-
Eliška Novotná: Rychle
Čím více se na mne valí apely, abych něco udělala, protože to půjde rychle, tím více ve mně rostou pochybnosti, jestli je to právě to, co chci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
