Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce

22. leden 2016

Spisovatelka, publicistka a dokumentaristka Dora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně. Od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně. V roce 2014 vydala svou Zimní knihu o lásce. Její podtitul zní: Je jeden muž, Barrichello.

K mikrofonu Zelného rynku spisovatelku přivedla Kateřina Szczepaniková, která obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU absolvovala jen o tři roky dřív než Dora Kaprálová. Mohly si tedy spolu povídat jako spolužačky, jako kamarádky – o psaní a o mužích.

V anotaci Zimní knihy o lásce stojí, že texty vznikaly původně jako odpověď na knihu maďarského spisovatele Petera Esterházyho Jedna žena. Esterházy píše o podobách ženství, přesto má jeho kniha mužského hrdinu, který v ní vystupuje jako dokonalý milenec. Naproti tomu Dora Kaprálová se domnívá, že hrdinka její Zimní knihy o lásce je natolik „rozpuštěná“ v mikrosituacích a mikropříbězích, že je obtížné ji vůbec zachytit.

„Zimní kniha o lásce je Peteru Esterházymu věnována s určitým popíchnutím, že jsi jeho knihu Jedna žena nikdy nedočetla. Probíhá mezi vámi dál nějaký dialog? Znáte se osobně?“ ptá se Szczepaniková. Spisovatelka přiznává, že Esterházyho knihu ve skutečnosti dočetla. A měla také v úmyslu se s ním sejít a dokonce s ním pořídit časopisecký rozhovor, ale z domluveného setkání vždycky sešlo. Knihu Dory Kaprálové si ale údajně přečetl a líbila se mu.

Portért Dory Kaprálové

Zimní knihu o lásce napsala Kaprálová během dvou zimních měsíců, každý den jeden text. Byl to prý pro ni způsob, jak v Berlíně, kde žije, přežít krutou zimu. Jako zkušené novinářce jí navíc, jak říká, vyhovuje útvar krátkých textů. Jejich psaní se může zautomatizovat jako čištění zubů a stát se příjemnou rutinou. Zima pak uteče jako voda.

„Je jeden muž. Miluji ho, miluje mě. Je to můj muž. Stojím proti němu jen v punčocháčích, je noc. Jsem těhotná, moc.“ Tak začíná jedna z ukázek ze Zimní knihy o lásce, které si můžete v naší nahrávce poslechnout v podání samotné Dory Kaprálové. Autorka ale připomíná, že její kniha není dokumentem, ale rafinovanou hrou s realitou, literaturou. Psaní jí umožnilo uvědomit si, že má smysl věnovat se tomu, co je člověku blízké. A protože ona má láskyplný vztah k dětem, zvířatům a mužům, považuje za rozumné psát právě o nich.

O nejdůležitějších lidských věcech, ke kterým patří milostný vztah, se podle Szczepanikové spisovatelka v knize vyjadřuje fragmenty jazyka, zkratkami, zkomoleninami milostných vyznání. „Myslím, že v té nepřesnosti je nejpřesnější vyjádření podstatných emocí,“ uvažuje Kaprálová. „Ty nejzákladnější děje se dějí mimo slova. Ale protože nelze napsat knihu beze slov, tak aby byla srozumitelná, snažím se tomu slovem přiblížit.“

Dora Kaprálová

„Vznikají nějaké další texty v duchu Zimní knihy o lásce?“ ptá se závěrem Sczepaniková. - „Občas mě něco napadne, ale už to není tak silné, abych měla potřebu to napsat. Ale píšu teď něco, co je sice jiné, ale některými situacemi může situace ze Zimní knihy o lásce připomínat. Mám pocit, že je to bohužel tak, že píšu pořád to stejné. Takže se to posouvá i neposouvá a pokračuje to svým životem,“ uzavírá Dora Kaprálová.

Čtěte také

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová