Denis Šafařík: Mířím tam, kam mě osud vede, teď jsem se stal režisérem svého vlastního filmu

Původně chtěl být baleťákem, ale přihodily se zdravotní komplikace, které zamíchaly jeho životními plány. „Tak jsem chtěl jít na medicínu, ale stal se ze mě herec a teď režíruju vlastní film,“ říká Denis Šafařík.

Do povědomí veřejnosti se dostal díky pohádce Kouzelník Žito režiséra Zdeňka Zelenky, kde hrál hlavní roli. Televizní diváci ho mohou znát i z desetidílného seriálu Zločiny Velké Prahy, kde ztvárnil policejního agenta Martina Nováčka.

Cesta k herectví nebyla pro Denisa Šafaříka vůbec jasná. Sedm let tancoval, ale ve 13 letech se objevil zánět v kyčlích. „Tělo se asi přetížilo a léčba trvala docela dlouho, tak jsem tanec úplně zavrhnul. Pak jsem chtěl studovat medicínu. Neměl jsem rozhodnutý obor, ale nakonec jsem se vydal na cestu herce. Balet tu neuplatním, ale láska k němu mi zůstala. A nějaká pohybová složka je pro herce důležitá,“ myslí si Denis Šafařík.

Americký sen se rozplynul

V 19 letech odjel studovat do Wisconsinu v USA díky programu pro studenty. „K divadlu jsem se tam dostal v podstatě náhodou. Tahle škola měla dramaticko-hudební vzdělávací program, bylo tam velké divadlo a za rok jsme nazkoušeli čtyři hry. Angličtinu jsem měl dost základní, ale pak jsem se aklimatizoval,“ vzpomíná herec. V Americe je oblíbeným žánrem muzikál, ale to není jeho krevní skupina. „Nicméně tam nastal ten první velký kontakt s velkým divadlem, a tehdy jsem si uvědomil, že to asi chci dělat.“

A tak si podal přihlášku do Los Angeles na herectví, kam byl přijat. Ale musel se ještě vrátit do Čech, aby dokončil poslední ročník gymnázia. „Pak jsem se chtěl vrátit, ale ten sen hrát v Hollywoodu krachl, protože to stálo 40 000 dolarů ročně, takže i když jsem byl přijat, neměl jsem na to prachy.“

Každá práce je nějakým způsobem důležitá

Po návratu do Česka si dodělal maturitu a pak na dva roky odjel do Německa, kde se živil úklidem v hotelu. „Bylo to těžký, neuměl jsem německy a v Postupimi, kde jsem bydlel, zase nemluvili anglicky. A poprvé jsem byl v cizině, kdy jsem nebyl sponzorovaný rodiči.“

Toto období mu hodně dalo, i když nemůže říct, že by tu práci měl rád. „Poznal jsem hodnotu peněz, které si vydělám já sám i pocit, že každá práce je nějakým způsobem důležitá a že se práce nebojím. I herectví jsem tu využil. V druhém roce mého pobytu jsem se stal součástí dvanáctičlenného souboru, nazkoušeli jsme jednu inscenaci a v Berlíně jsme měli premiéru.“

Režisérem vlastního filmu

Označení divadelní nebo filmový herec se docela brání. „Mířím tam, kam mě osud vede, teď jsem se stal režisérem svého vlastního filmu. Napsal jsem si scénář k filmu o malých věcech, s kterými se každý setká a má to lehce tragikomický ráz. Je to dialogový film a je tam patnáct povídek. Už máme natočenou první povídku s Vandou Hybnerovou a Jakubem Žáčkem,“ říká nadšeně Denis Šafařík a doufá, že film protlačí i do kina.

Film se točí v bytě, má komorní atmosféru a soustředí se spíš na výkony herců než na výpravu. „Na herce nekřičím, vím, jaké to je, tak jsem spíš přátelský režisér,“ uzavírá s úsměvem Denis Šafařík.

Nevzkřísí svůj sen o hraní v Hollywoodu? Byl knírek ve Zločinech Velké Prahy pravý, nebo nalepený? V rozhovoru u Xavera prozradil i to, že píše pohádkovou knihu.