„Dědeček nevěděl o keramice téměř nic.“ Dnes je tupeská keramika žádaná u nás i v zahraničí

V malé dílně v Tupesích na Uherskohradišťsku kraluje ručně malovanému a vyráběnému nádobí 75letá Věra Marková, vnučka zakladatele tupeské keramiky. „Každý má jeden kruh, protože to stačí. Tu naši práci založil můj dědeček, jmenoval se Jaroslav Úředníček, roku 1914. Nevěděl o keramice pomalu vůbec nic,“ říká Věra Marková.

„Zájem o tupeskou keramiku byl po roce 1989 klesající, ale teď zase vzrůstá. Vidíme to taky u mladých lidí, když se přijdou podívat do muzea, tak si odnesou aspoň nějaký hrníček na památku.“ Tupeská keramika je typická žlutou, modrou, červenou a zelenou barvou na bílém podkladu.

Malba je místní ornament, který si rodina Úředníčkova vytvořila sama. „Dědeček si půjčil nějaký vzorek ze Slovenska, když začínal, ale nechtěl kopírovat. Takže si sami vytvořili svůj originální vzor – to jsou právě ty růže, kopretiny, čekanka,“ vysvětluje Věra Marková.

Digitální kreslení

Podobně zdobené hrnečky se rodí také v tiskařské dílně v brněnském Cejlu. Jen naprosto odlišnou technikou – digitálně. „Je to rozhodně rychlejší, protože my to máme do dvou nebo do tří dnů hotové. Tak jako je to s tou ruční výrobou, že to lidé kreslí, tak tady je digitální kreslení. A vypadá to celkem fajn, skoro jako ručně,“ popisuje Zuzana Botková.

I o takové hrníčky je zájem rok od roku větší. Proto je také zařadili do stálé nabídky. Dvě rozdílná řemesla, dva rozdílné světy spojuje slovácký lidový vzor.