Covidová pandemie vyčerpává i záchranáře. Jak bojují a jak se se vším vyrovnávají?

Když se za tím rokem ohlédnete, jak těžký pro vás a vaše kolegy byl?

Když se dívám na těch dvanáct měsíců zpátky, tak byly opravdu velmi dlouhé. A vzpomínám na ty první týdny, kdy jsme bojovali s nedostatkem ochranných pomůcek, které byly na skladě jen na několik dní. Vzpomínám také na stavění prvních odběrových týmů.

Čtěte také

Vyzvánění zvonů v pondělí v poledne uctí oběti pandemie. Připojit se může každý z nás

Tehdy to byla neznámá hrozba, která před námi stála. Znamenalo to potřebu adaptace našich posádek na nové podmínky. Během podzimních měsíců to pak přerostlo do jakéhosi stavu dlouhodobého zatížení, ve kterém setrváváme doteď.

Na sociálních sítích vídáme obrázky zdravotníků ve speciálních oblecích, ve kterých je náročné trávit celé směny. Jak jste na tom aktuálně se svými silami?

Pokud jde o ochranné obleky, tak posádka po návratu dekontaminuje sebe i vozidlo a z obleků jde ven, takže toto zatížení je tady nižší. Ale musíme se opakovaně oblékat, takže to zase nese další nároky.

Pokud jde o činnost jako takovou, tak se v posledních týdnech pohybujeme v nárůstu mezi deseti až patnácti procenty. V tom jsou naše síly vyčerpávány méně než u kolegů v nemocnicích. Nicméně nás v posledních dnech hodně zaměstnávají transporty mezi  nemocnicemi a mezikrajské transporty.

Někteří lidé stále zpochybňují důsledky epidemie nemoci, hovoří o slabé chřipce. A když si uvědomíme, jak lidé dodržovali hygienická opatření před pandemií, tak si nemůžeme myslet, že se to během roku změnilo. Jak náročné to obecně pro zdravotníky je? A jak se s tím vyrovnávají?

Když se vrátím k tomu postoji některých lidí kolem nás, tak si vzpomínám, že v jarní vlně to bylo kolegům docela často k smíchu a kroutili hlavami s úsměvem. Ale teď vnímám – a když jsem jako psycholog v kontaktu s kolegy zdravotníky, tak už je to pro ně teď velmi frustrující. Právě proto, že už jsou velmi vyčerpaní a že se u nich objevuje zloba, nepochopení a potřebují o tom mluvit a dostat tu zlobu ze sebe. Dokonce jsme se setkali s tvrzením, že v nemocnicích neleží pacienti ale kompars, který to jenom hraje. Tohle na psychiku zdravotníků dopadá. Zátěž je dlouhodobá a je jedovatá, vyčerpává. A vlastně je i bez jasného konce v tomto období.

Co vám pomáhá?

Jsou to drobná poděkování od našich pacientů nebo blízkých a pak jsou to velké věci, jako bude třeba čtvrteční koncert České filharmonie v pražském Rudolfinu – ten bude mimochodem přenášen na ČT Art a na sociálních sítích a výtěžek této akce bude věnován právě na psychickou podporu zdravotníků.

Mluvčí zdravotnických záchranářů Lukáš Humpl|foto:Michaela Danelová,iROZHLAS.cz