Co napověděl průzkum o židovských manželstvích

Studii o současných podobách židovských manželství publikoval minulý měsíc londýnský Institut pro výzkum židovské politiky. Její autor Daniel Staetsky v ní na základě řady reprezentativních průzkumů z posledních let shrnul fakta, která se vztahují ke sňatkům v židovském prostředí ve dvanácti zemích světa. Konkrétně analýza zahrnuje Izrael, Spojené státy a Evropskou unii, přičemž z ní jsou hodnoceny západní země s patrnou židovskou přítomností a na druhé straně státy postkomunistické zastoupené Maďarskem a Polskem.

Východiskem pro určení židovského partnera se ve studii stala tradiční náboženská definice, podle níž je židovství dáno matkou nebo ortodoxní konverzí. Analýza však současně respektuje i existující škálu židovské náboženské identifikace: kromě židovství ortodoxního tedy i židovství konzervativní, reformní, progresivní a současně židovství takto nezařazené případně prožívané sekulárně.

Z hlediska vytčené definice židovství studie dokládá nejmenší počet sňatků židů s nežidovským partnerem v Izraeli – pouhých 5 procent. Mimo Izrael pak sňatky, v nichž jeden z partnerů neodpovídá tradiční definici židovství, dosahují 42 procent. V Polsku je tomu však u plných 76 procent sňatků. Naproti tomu nejvíce nábožensky striktně vychází v Evropě židovská populace v Belgii, kde je 86 procent sňatků uzavíráno snoubenci, kteří odpovídají tradičnímu židovskému náboženskému právu. Spojené státy pak poměrem sňatků tradičních a heterogenních 55:45 procentům stojí přibližně v polovině sledované škály.

Ze studie Institutu pro výzkum židovské politiky nepřekvapivě vyplývá, že sňatky považované z hlediska židovství za tradiční úzce souvisejí s tradicionalismem a religiozitou snoubenců. Tím je současně dáno, že nejvyšší počet sňatků židovského a nežidovského partnera provází skupinu židů, kteří se s židovstvím nábožensky neztotožňují, nebo jsou sekulární; v případě Spojených států jde o plných 69 procent manželství. V židovském reformním a progresivním proudu pak takové sňatky celosvětově přesahují 40 procent. Nutno však dodat – a studie to konstatuje – že mimo tradiční definici židovství existují právě v židovských reformních a progresivních společenstvích definice další včetně přístupnějších pravidel pro konverzi než v ortodoxním prostředí. Z této perspektivy by pak byly výsledky podstatně jiné.

Přestože uvedené skutečnosti mají svůj význam, analýza Institutu pro výzkum židovské politiky nepovažuje do budoucna snižující se počet židovsky definovaných rodin za nejvážnější hrozbu. Tou je z hlediska židovské demografie setrvalý trend nízké porodnosti. Tento problém se netýká Izraele, o to více však židovské diaspory. S ohledem na různorodost židovského života a jeho individuální prožívání to platí tím spíše, že evropské židovské komunity s vysokou porodností v Británii, Belgii a Rakousku za ni vděčí ortodoxní části židovského společenství.