Bude jarmark, bude aneb o řemeslech, jarmarcích a obchodním duchu doby
Panoval rozdíl mezi městskými cechovními a vesnickými výrobci, ti druzí za těmi prvními poněkud zaostávali, na trzích byli považováni za vagabundy a fušery, jejich činnost byla i pokutována. Zrovnoprávnění bylo možné jen cestou cechovní listiny. V 17. a 18. století tak vznikaly i vesnické cechy.
Řemeslo spadající do cechu bývalo technologicky náročnější. Existovaly cechovní organizace hrnčířů, tkalců a soukeníků, dále kožešníci, krejčí, mlynáři, cech kolářů a kovářů.
Rozpad cechovních organizací nastal roku 1859, dále však bylo vyžadováno odborné vyučení. Takhle pak na vesnicích pracovali třeba kováři – vyráběli větší železné předměty, kovali koně a dobytek. Drahota a vzácnost materiálu i náročnost zpracování většinou vylučovaly domácí práci pro vlastní potřebu.
Vesničtí řemeslníci nepracovali jen izolovaně doma. Co je tedy ovlivňovalo? Živým zdrojem podnětů byly trhy a jarmarky v městech a městečkách. Výrobci zde viděli vyspělejší městské produkty a inspirovali se. A nešlo jen o ně, i běžný konzument z vesnice si takové výrobky mohl obhlédnout nebo i koupit a tím vznášet větší nároky na vesnické výrobce.
Paralelně s cechy nebo vyučenými řemeslníky byla rozšířená různá lidová výroba udržovaná skoro v každé rodině. Čím věcí si člověk vyrobil doma, tím méně za ně utratil někde jinde. Takto se dalo ve vesnických domácnostech ještě v druhé půli 20. století najít spousty řezbářů, tesařů, košíkářů, hrnčířů, tkalců, vyšívaček a krajkářek. A často jsme se mohli setkat i s velmi starobylými postupy. K takovým patří třeba starodávné předení přímo z ruky, bez přeslice – drugování, dlabání koryt z jednoho kusu, výroba pastýřského nádobí a podobně.
Zemědělci stíhaní stále větší bídou usilovali o větší odbyt dřevěného či hliněného zboží, dřevěného uhlí, vápna či ovoce, aby si mohli kupovat obilí. Z chudších horských oblastí chodili již od 17. století potulní prodejci – sklenáři, pláteníci nebo dráteníci.
Zaposlouchejte se, jak se jarmareční nálada, humor, slovesná vynalézavost i zpívání o řemeslech vloudilo do lidových písní.
Související
-
Vzestupy a pády kožešnického řemesla. Dřív šil kožešník luxusní kožichy, dnes vesty z králičiny
Petr Hudec je kožešník. Prošel si slavnou kožešnickou érou v hlineckém závodě KARA jako hlavní technolog. Teď už je sice v důchodu, ale kožešnického řemesla se nevzdává.
-
Vyvzdušnění, oklepávačka, šití. V Jihlavě zaučí do knihařského řemesla každého
Jak vznikla knihařská dílna Buk v Jihlavě, to by prý vydalo na román, říká grafička a knihařka Marie Musilová.
-
Mlynařina není žádný med. Řemeslo dnes trpí tím, že nemá následovníky, říká mlynář ze Střížova
Mlýn Střížov je v rukou mlynářského rodu už několik generací, s jeho chodem i nelehkou historií vás seznámí hned dva mlynáři – František Křepela a Lukáš Bárta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
