Box jsou výzvy. Z hecu se Luboš Velecký vrátil po 4 letech do ringu a je mistrem republiky
Dnes se společně s naším hostem podíváme do boxerského ringu, kde většinou padají hodně tvrdé rány, ale kde se také rodí úžasné úspěchy a příběhy. Jako je i příběh Luboše Veleckého z Trutnova, trojnásobného účastníka světových šampionátů a také sedminásobného mistra České republiky.
Luboši, gratuluji, protože sedmý titul mistra České republiky jste získal nedávno, ten je ještě horký a čerstvý. Kdy to bylo? Na začátku října?
Ano, jsou to tři týdny.
Když se vám tak dívám do obličeje, žádné známky zápasu tam nejsou, žádný monokl, nic takového.
Povedlo se mi toto mistrovství obstát bez takovýchto šrámů.
Jinak asi úžasný pocit pro člověka, který měl napříč všemi věkovými a možná i váhovými kategoriemi šest titulů. A to seniorské zlato mu pořád chybělo. Tedy jste měl radost?
Obrovskou. To byla věc, která mi v boxu opravdu chyběla, která mě budila ze snu, když jsem přestával před tím boxovat. To byla jediná věc, která mne táhla zpátky. Nechtěl jsem přestat boxovat, aniž bych byl mistr republiky mužů.
Box je hodně o taktice. A můj styl boje je o tom, dát ránu a nedostat.
Luboš Velecký, mistr republiky v boxu
Tak teď už to máte všechno. Navíc musíme říct, že vy jste se vrátil po čtyřleté pauze zpátky do ringu. Jak se to stalo, onen návrat?
Je to tak. Naposledy jsem stál v ringu v únoru 2014 únor a teď až v září, takže čtyři a půl roku. Návrat se stal vlastně takovou náhodou, kdy jsem byl osloven trutnovským trenérem boxu, že tam má svého svěřence. Milan Ondráško mě oslovil, že jeho svěřenec Jakub Synek po jeho přípravě mě porazí, s čímž jsem nesouhlasil. O tom ten box je, o nějakých výzvách. Na základě toho jsme se dohodli na společném zápase na září a nakonec jsem se do toho vrátil. Přičemž k tomu zápasu nedošlo skrz nějaké zranění.
Chlapi nebrečí! Mají se i muži hlásit ke svým emocím?
Radioporadna s psychiatrem a sexuologem MUDr. Janem Zbytovským. Téma: archetypy ve vztazích.
Zranění Jakuba.
Rodinné důvody Jakuba a vlastně ukončení kariéry. Tak se plánoval nějaký další postup, byl tam nějaký náhradní soupeř na galavečer, který kvůli tomu vznikl v Trutnově. A pak jsem se s trenérem, který se mě ujal, kamarádem, bývalým boxerem Rudolfem Krajem, dohodl na dalším postupu. Tím bylo navazující mistrovství republiky.
Takže vy jste se prostě rozhodl na základě tohoto tzv. v uvozovkách hecu, že se vrátíte po čtyřech letech zpátky do ringu. Jakuba Synka jste tedy v Trutnově nepotkal, protože tam byl Daniel Vencl a toho jste skolil?
Tak, jak říkáte. Bylo to o nějakém hecu, který nakonec nedopadl. Místo Jakuba Synka se tam vybral Daniel Vencl, který s Jakubem Synkem udělal 30. prosince loňského roku v Lucerně vyrovnaný zápas. Těsně prohrál, v mých očích to byla spíš remíza. Tedy boxer výkonově podobný Jakubovi Synkovi. Daniela Vencla se mi povedlo poslat na zem už prvním kole.
A při té příležitosti jste si potom ještě zajel tedy na to mistrovství republiky.
Ono to není tak jednoduché, jak říkáte. Ale když jsem se podíval, jak to vychází datumově, tak přesně o týden později bylo mistrovsví republiky. Tak jsme se s trenérem dohodli na tom, že formu ještě více vyladíme a připravíme se. Tento zápas v Trutnově uděláme jako přípravný a formu vyladíme do Děčína na mistrovství republiky pro ten titul, který mi chyběl.
Jak jste se vůbec, Luboši, dostal k boxu a do ringu? Kolik měříte? Vy jste chlap jako hora.
Měřím 192 cm. S boxem jsem začínal už jako kluk ve 13 letech. Dostal jsem se k němu jednoduše. Už jako dítě jsem uměl nějaké základní údery, protože můj otec ve svém mládí boxoval. Byl to jeden z top boxerů v České republice, přičemž samozřejmě s přicházející rodinou už boxovat přestal, ale pořád to tam nějak bylo. Už za mých mladých let jsme tak měli box v rodině. A když mi bylo 13 let, tak mě otec naplno začal trénovat. Byl mým trenérem a k boxu mne přivedl. On mě naučil boxovat.
Jak vás to začalo bavit a zajímat? Jak vnímá 13leté dítě, když dostává nabančeno v ringu, když dostává rány, které bolí?
Tak box není úplně klasicky jen o ránách, když dostanete, dáte, dostanete, dáte. Box je hodně o taktice. A třeba můj styl boxu je o tom, dát ránu a nedostat.
Tedy bránit se a chránit.
Uhýbat, nepovolovat těm úderům, dopadat tam, kam soupeř bije, abyste tam nebyl. Díky tomu, že jsem štíhlý, vysoký i oproti soupeřům, kteří jsou většinou podsadití a silní, tak má taktika je taková, o jakou jsme se snažili už od začátku. Protože tuhle muskulaturu jsem měl od začátku, byl jsem vysoký a hubený. Tak jsem se snažil o tuto taktiku. Samozřejmě ne vždy se to dařilo, ne vždycky to tak bylo a nějaké rány člověk schytá. Ale není to o tom, že by člověk spoléhal na toho Rockyho, který prostě po každém zápase vypadá tak, že ho prostě nepoznáte.
Ano, celý krvavý. Ale musím říct, že vy máte docela pěkný nos. Kolikrát byl zlomený?
Mnohokrát. To už asi k tomu boxu patří. Nos mnohokrát zlomený, to ale kolikrát člověk ani neví. V tom zápalu boje, adrenalinu, to je takový sekundární poznatek. Ten adrenalin zadrží tu bolest.
Ale potom to bolí.
Druhý den ano.
Teď jste se tedy do ringu vrátil. A stihl jste získat a vyhrát mistrovský titul. Co dál? Do kolika let se vůbec dá boxovat. Vám je, to asi můžeme říct, 32 let.
Mně je 32 let. Myslím si, že jako každý člověk, tak i každý boxer to má jinak. V nižších váhových kategoriích jdou lidé hodně do rychlosti. A já jsem v poslední, neomezené váhové kategorii, tam to je malinko posunuté. Upřímně, nějaký vrchol tam je. Ale nevím, říkám, jak u koho. U někoho kolem 35 let. I já sám se teď cítím nejlíp, co jsem se kdy cítil. Jsem vyzrálý. To říkal i můj otec. Jsem vyzrálejší, jsem na tom silově tak, jak jsem ještě nikdy nebyl a v ringu to je vidět. Samozřejmě je tam nějaká hranice 40 let. To si myslím, že už pak jde zase dolů. Takže ten vrchol by mohl být kolem 35 let. Nemám v plánu být v ringu ale zase nějak takhle dlouho.
A plány a sny? Vy jste se pokoušel v roce 2012 o olympiádu do Londýna, chtěl jste se tam kvalifikovat, to ale nevyšlo.
Naděje zhasla tím, že jsem v roce 2011 neuspěl na mistrovství světa v Ázerbájdžánu v Baku. Tam mi veškeré sny ukončilo v prvním zápase střetnutí s mistrem světa Kubáncem. To byla trošku smůla a tak to skončilo.
Za dva roky ale bude další olympiáda v japonském Tokiu.
Můj kolega Zdeněk Chládek říkal, abychom se zase pokusili o olympijský cyklus. Jak říkám ne zúčastnili, ale pokusili se o to. Je to strašně těžké se tam dostat a jsem realista. Já už tyto ambice nemám. Pokoušel jsem se dostat do Londýna v roce 2012 a teď, jestli si dám nějaký cíl s trenérem, tak to určitě nebude olympijský cyklus.
Uvidíme, nikdy neříkej nikdy.
Je to tak.
Každopádně věřím, že se od vás ještě nějakého překvapení určitě, Luboši, dočkáme. Aktuální mistr České republiky v těžké váze boxer Luboš Velecký z Trutnova byl naším hostem. Přejeme spoustu dalších medailí a úspěchů. Díky za návštěvu.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Utíkej a pokládej. Sport opravdových chlapů. Rugby získává v...
Moderátor Jakub Schmidt už vítá naše dnešní dva hosty, kteří se před chviličkou posadili k mikrofonu Českého rozhlasu Hradec Králové. No a už na první pohled konsta...
-
Má svaly a nepotřebuje čáry. Martin Mikeš je dvojnásobným...
Žák VOŠ a SPŠ stavební architekta Jana Letzela v Náchodě Martin Mikeš se stal nedávno v Trutnově mistrem světa v bench-pressu v kategorii dorostenců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
