Bez drátů a udržitelně. V budoucnu bychom mohli svítit s pomocí luciferázy mořského žahavce, tvrdí vědci z Brna
Žárovka je zařízení, které dokáže přeměnit elektrickou energii na světlo. Dokážeme ovšem tento revoluční vynález Thomase Alvy Edisona něčím nahradit? Vědci Martin Toul a Daniel Pluskal z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity se o to pokusili a objasnili, jak lze svítit s pomocí luciferázy mořského žahavce.
„Luciferáza je enzym, který katalyzuje přeměnu luciferinu. Je to vlastně palivo pro svícení a tím umožňuje mořskému žahavci využívat to palivo takovým způsobem, aby to bylo užitečné. Když si představíte žárovku, tak do ní musí přicházet energie, a to je malá organická molekula a té se říká luciferin. Potom je v té žárovce ještě něco, co tu energii žárovce dodá a dojde k přeměně na světlo,“ popisuje princip svícení Martin Toul.
„Žárovka budoucnosti by mohla fungovat na tom principu, že by byla naplněna mikroorganismy, třeba bakteriemi, které budou umět svítit stejně jako mořský žahavec. Ten má geneticky zakódováno to, že umí svítit a my dokážeme jeho geny přenést do jiných organismů, tím pádem je naučit takhle svítit. A to by byl výsledek toho výzkumu a dosáhli bychom principu udržitelnosti,“ vysvětlují oba vědci.
Co je to Renila fialová a co dalšího prozradili hosté Apetýtu v rozhovoru s Lucií Hostačnou? Poslechněte si rozhovor!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
