Andre Hartman: Objevil se stín velké ryby. Tak jsem namířil zbraň a spatřil jsem obrovské černé oko

Naučil se sám potápět, ale i pilotovat letadlo. Jako domácí mazlíčky choval ty nejjedovatější hady. Točil dokumenty pro BBC, Discovery Channel nebo National Geographic, „zahrál“ si pod vodou v dokumentu Jeana-Michela Cousteaua, kde mu předváděl, jak chytit žraloka za ploutev... Teď o něm vzniká celovečerní dokument, který ho zavedl do Zlína a také na vlny Českého rozhlasu Zlín, kam jihoafrický kameraman a dobrodruh Andre Hartman zavítal k rozhovoru.

Jste prvním člověkem na světě, o kterém je známo, že se potápěl záměrně bez jakékoli ochrany k velkým bílým žralokům. Proč myslíte, že to nikoho před vámi nenapadlo?

On to nebyl žádný můj nápad. Já to původně nezamýšlel. Všichni rybáři, co loví oštěpem, se potápí nechránění a dochází k setkáním se žraloky. Na někoho zaútočí, na někoho ne. A tam je počátek této mé zkušenosti - lovil jsem ryby oštěpem.

Byla to tedy spíše náhoda? Nejednalo se původně o žádný váš životní sen zaplavat si se žraloky?

Ne, já prostě měl jen spoustu zkušeností se žraloky. Řeknu vám o setkání s jedním chlapíkem, který se chtěl potápět ke žralokům. Já jsem mu vylíčil, na základě jedné své zkušenosti, že jsem zažil, jak žralok vplaval do ochranné klece ke kameramanovi, který byl uvnitř. Ten žralok tehdy plaval stále kolem a chtěl se do té klece dostat, až se mu to podařilo. Nakonec jsem ho musel zastřelit. Tak jsem tomu chlapíkovi řekl, že takhle by se to dělat nemělo. A on na to, jak se teda ke žralokům jinak dostat? Jestli znám jiný způsob, ať mu to ukážu. Tak jsem mu to ukázal. A když mě několikrát viděl, tak mi řekl, ať jdu ze záběru, že to zkusí sám.

Pro většinu obyvatel České Republiky je jakékoli setkání se žralokem jen těžko představitelné. Vy jste z Jihoafrické Republiky, kde je to asi přece jen běžnější záležitost. Vzpomenete si na své první setkání s tímto mořským predátorem?

Andre Hartman (vpravo)|foto:Profimedia

Ano, první velký bílý žralok si mě našel v roce 1977. A jak k tomu došlo: já tehdy ulovil 13 ryb a táhl jsem je za sebou. A jak jsem navíjel vlasec s těmi rybami, tak jsem se jen otočil, abych viděl, kolik mi ho ještě zbývá, jak daleko jsou ty ryby ode mě. A když jsem se ohlédl, zjistil jsem, že úlovek je tak pět metrů ode mě. Další okamžiky jsem už ale vnímal, jako ve snu. Objevil se stín velké ryby. Tak jsem namířil zbraň směrem nahoru a spatřil jsem obrovské černé oko, jak mě pozoruje. Pak jsem rozeznal tvar žraločího těla. Vynořil se z chaluh. Nohy mi úplně zdřevěněly. A nějak jsem se snažil dostat od něj. Dál od těch jeho zubů. To jsem se ještě neuměl žraloků dotýkat a jeho nos byl u mě takhle blízko, asi 40 cm. A ta obrovská otevřená tlama... a ucítil jsem skutečný dotek jeho spodních zubů. Nějak jsem uhnul rukou v podstatě z koutku té jeho tlamy. On jen tak scvaknul. Ještě jsem mu dal pěstí do oka, aby se ode mě odvrátil. On kousek dál pustil mou zbraň a já byl zachráněn. To byla moje první taková zkušenost.

A kolik vám tehdy bylo let?

Myslím 25 nebo 26.

Umím si představit, že podobná zkušenost by každého druhého vyděsila, vás to ale spíše nalákalo k dalšímu kontaktu s těmito zvířaty.

To ne. Když jsem se dostal na břeh, tak jsem chtěl prodat svou potápěčskou výstroj a už jsem nechtěl nikdy do vody. Tak to bylo. Nicméně už druhý den jsme se šli zase potápět a rybařit na západní pobřeží. A o dva týdny později na tom stejném místě zažili setkání s dalším žralokem. Tak jsem si postupně zvykal. A v následujících šesti letech jsem se takhle setkal s třiadvaceti různými žraloky, včetně toho prvního. A žádný z nich se mě už nepokusil napadnout... No, možná jen jeden. Ale to jsem zvládl.

Předpokládám, že jste musel minimálně při tom prvním setkání pociťovat strach. Je žralok schopen vycítit strach, jako třeba pes nebo některá další zvířata?

Ne, to si nemyslím. Nevidím tam žádnou spojitost.

Takže si můžete dovolit pociťovat během své práce strach?

Ano. Musíte se bát. Kdybyste se nebál, tak jste hlupák. Rozumíte? Ale je to jen do chvíle, než jdete do vody, protože než sklouznete do vody, nevíte, co se stane. Ale když už jste ve vodě, tak už na strach vlastně není čas. Už se jen díváte bedlivě kolem sebe a soustředíte se na to, co děláte.

Jaké byly ty další motivace k potápění se bez jakékoli ochrany mezi žraloky? Byl to třeba lov nějakého exkluzivního záběru na kameru či skvělé fotografie?

Ano. Já jsem byl tedy hlavně takovým ochráncem kameramanů. Bral jsem je do vody a říkal jsem jim: Teď se můžete potápět. Já vás vezmu tam dolů a budu vás chránit. Vy jen filmujte žraloky.

Když se vrátím někam úplně na začátek, tak vy jste vlastně takový potápěcí samouk. Mohl byste se našimi posluchači podělit o ten příběh, jak jste se začal potápět, jak jste se to vlastně učil?

Logo|foto:Český rozhlas

To bylo při sportovním lovu harpunou, či takovým oštěpem. Měl jsem kamaráda, který byl se mnou v námořnické kapele, a ten byl v jihoafrické reprezentaci. A ten mě začal trénovat. Chtěl jsem se od něj učit. Takže každý den, když jsme v kapele měli volno, protože náš kemp byl u moře, tak každý den jsem se tam chodil potápět. A další den jsem mu vyprávěl o svých zážitcích. A on mi říkal, co jsem udělal špatně a co dobře a vysvětloval mi to. Takže tak jsem se učil. Tak to pokračovalo den za dnem a tak jsem získal své zkušenosti. 

V některém z rozhovorů s vámi jsem četl, že když jste získával tyto své první zkušenosti s volným potápěním, tak jste údajně několikrát při vynořování ztratil vědomí, což je velmi nebezpečné. Dokážete si nějak vysvětlit, proč někteří nepřežijí ani jedinou takovou nehodu a vy jste ji zažil na vlastní kůži snad více než desetkrát?

Ano, to se mi stávalo u hloubkového potápění. I když se vynořujete třeba jen z patnácti metrů. V prvním roce mého potápění jsem takhle omdlel asi čtrnáctkrát.

A jak je možné, že jste to přežil?

To nevím. Ale naučil jsem se dávat potápěcí závaží na břicho, takže jsem zůstal ležet na hladině a nepřetočil jsem se. Nenabral jsem vodu do šnorchlu. To mě po mé první ztrátě vědomí naučil můj kamarád. To funguje. Takže pokaždé, když se mi to stalo, zůstal jsem bezvládně ležet na hladině. A když se mi to stalo po čtrnácté, tak jsem si řekl, že dělám hloupost. Protože jsem v posledních metrech vynořování vdechoval vzduch z potápěcí masky. Začal jsem se vynořovat jinak a už jsem nikdy neomdlel.

Považujete se na základě toho všeho, z čeho jste za svůj život vyvázl za dítě štěstěny?

Na to já moc nedám. Myslím, že mě vždy ochránil Bůh. Moji rodiče se za mě hodně modlili. Myslím, že ještě moji pravnuci budou těmi modlitbami chráněni.

Jste známý také tím, že jste choval jako takové domácí mazlíčky například velmi jedovaté hady. Myslíte si, že máte nějaký zvláštní smysl, proč vás divoká zvířata nevnímají jako kořist či nepřítele?

Ne tak docela. Každý to může dokázat. Všechno je to o znalostech. Když poznáváte hady, je to o znalostech. S hady jsem si hrál už jako dítě. Svou první kobru jsem chytil ještě mladý, ve třinácti, takže s hady mám dost zkušeností. Pozoroval jsem je, co dělají, jak jedí, jak loví. Chovám je v klecích a pozoruju je. Dávám jim kořist a sleduju, jak ji loví. 

Velký bílý žralok

A podobné je to i se žraloky? Všechny vaše zkušenosti jste získal pozorováním? Nemyslíte si tedy, že máte nějakou zvláštní schopnost, ale že ovládáte něco, co se může naučit každý?

Ano, tím jsem si jistý.

Ve vašem bohatém životě už jste toho zažil opravdu hodně. Je ještě něco, co vás láká? Co jste nezkusil a chtěl byste? 

Ne, už není nic, co bych ještě chtěl zkusit. Už vlastně ani nemůžu. Jsem šťastný. Už teď můžu umřít, jsem šťastný muž. Měl jsem skvělý život. 

A potápíte se ještě?

Ne, nepotápím se, ale mohl bych. Vlastně potápěl jsem se nedávno s Honzou (Tutoky). Neměl jsem dostatečné závaží, takže jsem si musel vzít kámen, kvůli váze, jako zátěž.

Teď je o vás natáčen i celovečerní dokument. Je to pro vás asi přece jen trochu nezvyklá pozice, když jste na suchu před kamerou sám za sebe. Jaký je to pocit?

Mně je to jedno, dělám to zadarmo, udělal bych to kdykoliv pro kohokoliv. Prostě jen sděluji svůj životní příběh.

Čím myslíte, že můžete jiné lidi nejvíc inspirovat, co je takovým největším poselstvím, které byste chtěl tím vším, co děláte sdělit?

Chcete-li cokoliv udělat, udělejte to. Získáte zkušenosti a na základě těch zkušeností budete lepší a lepší. To je celé.