80 let od smrti spisovatele Karla Poláčka

Když po pádu komunistického režimu začaly vycházet spisy Karla Poláčka, dosáhly nakonec 22 svazků: románů, povídek, novinových fejetonů, sloupků, soudniček, ale i filmových scénářů a divadelních adaptací. Již sám nakladatelský počin dosvědčuje, že Karel Poláček patřil a stále patří k těm meziválečným tvůrcům, jejichž díla nehledě na čas mají čtenáři rádi. Za všechna zmiňme alespoň Bylo nás pět.

Karel Poláček se narodil 22. března 1892 v Rychnově nad Kněžnou v rodině obchodníka. Studium na právnické fakultě nedokončil, první světovou válku strávil na frontě, a když skončila, po krátké úřednické epizodě se již plně věnoval psaní. Nejprve pro satirické časopisy, ale záhy spolu s předními českými literáty především pro Lidové noviny.

Poláčkův rukopis jako novináře i tvořivého spisovatele má mnoho společného: pozornost myšlenkovým a životním stereotypům, důraz na detail, jazyk postav coby ukazatel jejich charakteru – to vše podle okolností nahlíženo humorně, satiricky, laskavě i kriticky.

Takto Karel Poláček přistupoval i ke svému židovství, jak to v humorné formě dokládají jeho Židovské anekdoty či Povídky izraelského vyznání. Židovské téma však u něj třeba doplnit i o pochmurnější tón – deníkové záznamy a korespondenci z dob nacistické okupace, kdy se také on stal obětí německé persekuce.

V roce 1939 Karel Poláček po neúspěšném manželství prožíval nový vztah s o 15 let mladší Dorou Vaňákovou. I když mohl emigrovat, bez ní to odmítl, a společně se jim již protektorát opustit nepodařilo. Poláček jako člen tzv. knižního komanda při pražské židovské obci evidoval v Čechách a na Moravě knihy ze zrušených židovských obcí a co zažil, glosoval: „Viděl jsem sedláky, kteří s láskou si vezli domů židovskou almaru, žehlicí prkno atd. Měli by si při tom zpívat národní písně, jak to předpisuje literární tradice,“ napsal například ironicky v březnu 1943.

5. července téhož roku byla Dora Vaňáková deportována do terezínského ghetta a Karel Poláček se k ní dobrovolně připojil. Dle dochovaných svědectví zde byl vyhledávaným diskutérem a proslovil i pět přednášek. Dvě z nich se týkaly nesnášenlivosti.

19. října 1944 byl Karel Poláček i se svou láskou poslán jedním z posledních terezínských transportů do Osvětimi. Dora Vaňáková byla po příjezdu zavražděna v plynové komoře, Karel Poláček po selekci poslán do pobočného pracovního tábora. Ten byl 19. ledna 1945 evakuován, vězni vyhnáni na pochod smrti. Toto datum se pokládá i za datum úmrtí Karla Poláčka.

V říjnu 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.