100 let: Romové v Československu. Výstava na Staroměstské radnici mapuje život Romů od vzniku republiky

Sehnat dobové fotografie a dokumentaci, která je nakonec na výstavě k vidění, bylo těžké. Výstava totiž mapuje Romy od vzniku republiky.

“Něco se dovezlo ze Slovenska, něco pochází odtud. Snažili jsme se toho dát dohromady co nejvíc. Nejtěžší bylo sehnat snímky do sekce Život Romů. Tenkrát se totiž moc nefotografovalo, proto nám tyto paměti schází. Co se ale týče kultury - hudby a zpěvu - toho bylo dost. Kulturní agentura Romar zachovala spoustu věcí, stejně tak jsme sehnali fotografie od starších lidí.”

Každého návštěvníka výstavy uvítal četník v uniformě z první republiky. Chtěli jste upozornit na roli četnictva v té době?

“Všichni víme, jakou roli četnictvo sehrálo při deportaci Romů, při likvidaci vozů, baráků, chatrčí, apod. Tedy ano, kvůli tomu jsme sháněli uniformu četníka.”

Každý návštěvník si odnesl i legitimaci, podepsanou vlastním jménem.

“Šlo o cikánské legitimace, které se vydávaly z rozhodnutí vlády. Každý Rom jí byl označen. Obsahovala otisk prstu. Samozřejmě, že to pro romskou komunitu bylo špatné. My chtěli, aby si lidé vyzkoušeli pocit tuto legitimaci vlastnit.”

Každá doba má své

Mezi návštěvníky byla i Olga Fečová, která po 2. světové válce přijela s rodiči za Slovenska do Prahy. Paní Fečová se od mládí věnuje dětem a vede sbor Čhavorikaňi Luma.

“Každá doba má něco. Když jsme po válce přijeli do Čech, bydleli jsme pohromadě. A oni nás rozdělovali – do Holešovic, do Libně. My jsme zůstali na Praze 1. Vzpomínám si, jak jsme chodívali společně. Aťze Smíchova, nebo z Libně. Učili jsme se v Dušní ulici v romský škole, kde se seskupil i romský soubor. V té době se natočil film Můj přítel Fabián. A tohle všechno se člověku vybaví. Prostě nádhera.”