Život po Baťovi. Do kin přichází dokument Batalives
Jak se žije v městečkách, které založil Jan Antonín Baťa pro zaměstnance obuvnického gigantu po celém světě? Na to se snaží najít odpověď dokument režisérky Karolíny Zalabákové Batalives. A na podobnou otázku odpovídala mladá filmařka i v Mozaice Českého rozhlasu Vltava.
Stručně řečeno: je to různé. Některá místa jsou srovnána se zemí, jiná by dnes původní obyvatelé těžko poznali, další vzkvétají. I když třeba bez souvislosti s Baťou. Film mladé autorky není úplně veselý, i když původně takový být neměl.
Rozhodně to ale není tragédie. „Naším cílem bylo zmapovat, jak dnes vypadají města stavěná podle Zlína, vlastně takové malé Zlíny. Jak se v nich žije, jak se do osudů zdejších obyvatel promítá baťovská nálepka, kde se dodnes vyrábějí boty, a kde třeba už dávno ne. Chtěli jsme natočit poetický film s nadějí a humorem,“ vysvětluje režisérka.
Malý štáb točil v Indii, Brazílii, Chorvatsku, Nizozemsku a samozřejmě ve Zlíně, a všude se setkával se zajímavými osudy tamních obyvatel. Věra Dudíková ve Zlíně šije boty (i když ne pro Baťu), kontroluje své podřízené a musí do nemocnice. Důchodce Henrik z nizozemského Batadorpu vypráví o své práci v Baťově továrně a rád jezdí na kole. Parta teenagerů z chorvatského Bata-Borova tančí v ruinách dávno nefungujících továren, točí si selfíčka a plánuje odchod do velkého města. Sympaťák Be z Bataypory v Brazílii by se rád natrvalo usadil v Česku, skypuje se svou českou přítelkyní a obdivuje blondýnky. A mladík jménem Šona z indického Batanagaru čistí boty pro velkou firmu, bojí se, že o práci přijde, a se smutkem pozoruje, jak kdysi honosný baťovský sídelní areál mizí před očima. Než český tým film dokončil, nezbylo z Batanagaru skoro nic a na jeho místě vzniká sídliště pro bohaté.
A aby toho nebylo málo, při dokončování snímku se zabil Henrik. Miloval projížďky na kole a jedna taková se mu stala osudnou. „Byl to šok. Plánovali jsme, že se na hotový film společně podíváme a Henrik nám bude vyprávět další ‚baťovské‘ zážitky. To už se nepodařilo,“ říká smutně Karolína Zalabáková. Na druhou stranu Beho příběh má optimističtější vyústění. Víc ale neprozradíme, koukněte se na dokumentární film Batalives!
