Že Morava neumí červené víno? Musí se redukovat, nevypěstujete ho tu tolik, říká oceňovaný vinař

27. březen 2022

Josefa Valihracha, trojnásobného vítěze ve vinařské soutěži Chardonnay du monde, mrzí, když se říká, že pro červená vína není Morava vhodná. „Červená máme. Nechci se chlubit, ale když jste jmenoval některé naše úspěchy, tak jsme v podstatě dovezli první zlatou medaili z červené víno,“ popisuje vinař z Krumvíře. Jak své podnikání rozjel a kdy se musel vyrovnávat s neúspěchem?

Vy jste své první víno vyrobil, s odpuštěním, ve čtrnácti?

Rád na to vzpomínám, i když byla těžká doba. Tatínek měl těžký úraz a nemohl to dělat, a tak jsem se do toho pustil s pomocí strýců a bratranců. No a zůstalo mi to. Mě to bavilo vždycky, dělával jsem i v sovchozu, bývalém JZD, a vždycky jsem si říkal: kdyby se to změnilo a měl bych tam, já nevím, deset nebo dvacet arů. My jsme totiž mohli mít jen pět arů, to navíc nám sebrali a půl hektaru by nás neuživilo. Ale jak přišel převrat, hned jsem do toho šel a jsem moc rád.

Co to bylo za víno, co jste udělal v těch čtrnácti? To jste udělal s bráchou?

Čtěte také

Brácha, jeden byl starší, druhý Fána o šest roku mladší, ten teď má vinohrady. Udělal jsem neuburg, to vím určitě. Plus nějaké směsky, to se dělalo, ale určitě neuburg, ten sem k nám do Krumvíře patří.

A kde jste to dělal?

My jsme měli sklep, ale lis jsme si půjčovali. Nedělali jsme toho moc, opravdu to mohlo být jen těch 250, maximálně 500 hlav. Nemohlo toho být moc.

Ten nápad, že byste se tím mohl živit, přišel kdy? Po revoluci?

Do té doby jsem právě čekal, až to padne, pořád. Mě to bavilo. Jak říkám, že jsem křeček, že teď máme prostě dvaatřicet odrůd vína. tak tenkrát o tolik nebylo, ale měli jsme jich třeba dvanáct. Takže po demižonkách, vždycky 30 hlav toho sauvignonu. Takže vždycky mě to bavilo.

My jsme v části Moravy, můžeme říct, že jsme na Kloboucku. Ono je pořád trochu ve stínu Velkých Pavlovic a Hustopečí, nebo už se to i díky vám zvedlo?

Já jsem rád, že jsme velkopavlovická oblast. Ale severnější. Na druhou stranu, teď, jak se poslední dobou to počasí mění, tak ta kyselinka u nás je lepší, díky tomu, že jsme trochu výš. A já si myslím, že to výhoda je. Tady ta oblast není tak turistická, ale lidé si sem cestu najdou.

Prý tady u vás byl i autobus lidí z Alsaska.

Čtěte také

To víte, no, byl tady. Dokonce si teď ještě berou víno: vinaři, když jedeme do Francie nebo když sem někdo přijede, třeba Christina Collins, milá paní, která vede štrasburskou soutěž, si od nás taky nějaká vína odváží. Tak je to velice příjemné.

No to je přece fenomenální, když vinař z Moravy dodává vína do Alsaska, ne?

No tak hlavně když si vezmou červené! Není to jako kšeft, když to řeknu, ale člověka to velice těší.

Takže si vezmou i vaše červené?

I červené, ano. Třeba carmenére, který sem v podstatě ani nepatří. Je to francouzská odrůda, ale vlastně vlajková loď Chile. Jak říkám, zkouším, zkouším a mně se ta odrůda líbila, tak jsme ji tady zkusili. Nemohu posoudit, jestli je dobrá, ale berou ji i Francouzi.

Takže podle vás úplně neplatí takové to, co se říká, že na Moravě dokážete udělat skvělá bílá vína, ale přece jen na to červené to tady není?

To mě kolikrát mrzí, protože to červené se udělat dá. Samozřejmě nemůžete mít na hlavě tři kila, musí se to redukovat, nejlépe kolem toho kila. Ale teď, jak jsou ty roky skoro všechny teplejší, mě kolikrát mrzí, že neumíme udělat červená. Nechci se chlubit, ale když jste říkal některé naše úspěchy, tak jsme dovezli první zlatou medaili za červené víno, tuším, že to bylo z Madridu, byl to Merlot. Byla to vlastně první hodnotná medaile za červené víno.

A vy osobně spíš bílé, nebo červené?

No, bílé má více možností, takže já jsem sauvignonovej. Ale teď, jak mi přibývá roků, tak si dám třeba večer červené. No a hlavně ke stejku z anguse je červené lepší.

autoři: Jan Pokorný , jkh
Spustit audio

Související