Zapojit empatii a oprostit se od předsudků. Snažil jsem se psát z obecně lidské zkušenosti, říká Alexej Sevruk

V uhrančivém vyprávění se stará žena Marie, narozená v ukrajinském Polesí a dožívající v současných Čechách, vrací v toku vzpomínek k hladomorům a válkám, světu za Lenina, Stalina a Hitlera, a sleduje kolotoč absurdních náhod a nesmyslných rozhodnutí, jež ovlivnily osudy národů i konkrétních postav. Román se letos objevil i na longlistu prestižní literární ceny Magnesia Litera. 

Předobrazem Marie byla autorova babička, kterou si Alexej Sevruk pamatuj a bylo pro něj proto jednodužší vzít si ji jako modelovou vypravěčku. „Babička, ať už ta románová nebo skutečná, a obecně člověk, se opakovaně vrací k nejexponovanějším momentům svého života. Což v případě generace těchto lidí to je hladomor, stalinský teror a německá okupace,“ komentuje autor.

Hlavní hrdinkou románu je žena. Bylo obtížné vžít se do specifické ženské role? „Ve chvíli, kdy jsem měl ženskou vypravěčku, tak se leccos zjednodušilo. Stačilo zapojit trochu empatie a představivosti a oprostit se od předsudků, což si myslím, že obecně potřebuje autor udělat, pokud chce napsat nějakou knihu, která za to stojí. Snažil jsem se psát z obecně lidské zkušenosti, a pokud se mi povedlo tam tu ženskou perspektivu dostat, jak říkáte, tak mě to samozřejmě těší,“ říká Alexej Sevruk. 

Poslechtěte si celý rozhovor s Alexejem Sevrukem, ve kterém kromě povídání o Evropance došlo také na otázky na je překladatelskou činnost. Co musí text splňovat, aby ho chtěl Alexej Sevruk přeložit? A proč současnou válečnou zkušenost nejvíce reflektuje poesie?