Václava Havla v županu nám Francouzi záviděli, vzpomíná prezidentův dvorní fotograf Tomki Němec

18. prosinec 2017

Host Lucie Výborné

Když začal fotit Václava Havla, bylo mu šestadvacet let. Během jediného roku poznal Downing Street, Elysejský palác i Bílý dům. „Byl to malý zázrak, který mi došel až po mnoha letech,” vzpomíná fotograf Tomki Němec, dvojnásobný držitel ceny World Press Photo a někdejší osobní fotograf prvního českého prezidenta.

Uměl se naštvat, ale nikdy nebyl hlasitý nebo agresivní. I to dnes o Václavu Havlovi říká jeho někdejší dvorní fotograf Tomki Němec v rozhovoru s Lucií Výbornou. „Nechal mi absolutní svobodu, vydržel ode mě neuvěřitelné věci. Na rozdíl od některých lidí z jeho okolí,” vzpomíná.

I díky tomu se Němcovi podařilo „ulovit” i takové fotky, o kterých si fotografové jiných prezidentů mohou nechat jen zdát. Příkladem za všechny může být slavná fotografie Václava Havla v županu, která dokonce vyšla na titulní stránce francouzského Liberation.

„Za tuhle fotku se na mě hodně zlobil tiskový mluvčí Michal Žantovský. Hluboce se ale mýlil. Reakce od běžných lidí byly velice pozitivní, Francouzi nám našeho prezidenta záviděli. I když jsem tehdy v roce 1990 nevěděl, co je PR, vlastně jsem ho Václavu Havlovi dělal. Mitteranda jste nemohli vidět v županu, tohle Havla zlidšťovalo,” vzpomíná fotograf.

Jak dnes s nadsázkou shrnuje, Václav Havel byl vším, co fotografové nemají rádi. Otáčel se zády, mrkal, vystrkoval jazyk a fotografům dával na fotku přibližně pět sekund. „Já měl samozřejmě výlučnost v tom, že jsem ho mohl doprovázet, ostatní fotografové ale museli přinést fotografii do novin - a Václav Havel jim příliš možností nedával,” vzpomíná.

„Každý ať si zamete před svým prahem”

Toho, že i dnes, tedy šest let po smrti prvního českého prezidenta, má řada lidí potřebu se proti Václavu Havlovi neustále vymezovat, si všímá i fotograf Tomki Němec. „Myslím, že jde o nepochopení některých věcí a jistý model, na kterém si lidé trvají, aby vymezili nepřítele. Určitě jde ale také o módní trend,” uvažuje.

„Havla jsem znal jako slušného člověka. Kdyby se každý ten, kdo na něj plive, měl možnost s Havlem setkat, určitě by plivat přestal. Byl to slušný muž pevných zásad, přestože měl lidské chyby. Každý z nás si musí zamést před vlastním prahem,” dodává.