Strana má právo zvolit si vedení, jaké chce. Já své vlastnosti těžko změním, říká zpětně ke své rezignaci Michálek

Před deseti dny rozhodla těsná většina členů strany v on-line hlasování, že máte opustit širší vedení Pirátů. Vy jste následně předal předsedovi strany Ivanu Bartošovi rezignaci na post šéfa poslaneckého klubu, ale Ivan Bartoš ji nepřijal. Včera jste oznámil, že předsedou poslaneckého klubu zůstanete. Proč jste po týdnu změnil názor?

Poradil jsem se jak se členy poslaneckého klubu, kteří jednomyslně chtěli, abych pokračoval, tak samozřejmě se svými blízkými. Psalo mi také obrovské množství voličů, kteří mi dali preferenční hlas, že si váží práce na protikorupčních zákonech a na modernizaci státu, kterou odvádím, i toho, co Piráti reprezentují v Poslanecké sněmovně. Takže jsem o tom přemýšlel, a nakonec jsem nechtěl zklamat ani předsedu Ivana Bartoše, se kterým už dlouhodobě spolupracuji.

Čtěte také

iROZHLAS

Michálek zůstává v čele čtyřčlenného sněmovního klubu Pirátů. Ve straně vnímá ‚pohyb k lepšímu‘

Myslím si, že naše práce v Poslanecké sněmovně a ve vládě má smysl a že je to vidět i na preferencích. Piráti si v podstatě drží stabilně dobré preference jako jediná ze stran ve vládě, voliči oceňují, co ve vládě reprezentujeme.

Nechtěl jsem zklamat voliče ani předsedu Ivana Bartoše

Tak vy nejste ve vládě…

My fungujeme jako jeden tým, to znamená vláda a vládní poslanci, všichni kolegové, kteří pro nás pracují v roli asistentů, v roli PR pracovníků a podobně.

Hlasování pirátského fóra se netýkalo funkce předsedy poslaneckého klubu. Nebyla vaše rezignace na tuto funkci ukvapená? Nebyla třeba výrazem uraženosti?

Já si myslím, že naopak. Pokud máme demokratické mechanismy, tak by demokratická rozhodnutí měla mít své důsledky. To znamená, že pokud projde nějaké rozhodnutí, je třeba to brát vážně. Já jsem to bral vážně, rozhodnutí jsem respektoval a vyvodil jsem z něj pro sebe důsledky.

Ale teď ho tedy nerespektujete. V tom případě jdete proti demokratickému rozhodnutí. Pokud před týdnem jste to vnímal tak, že byste to měl respektovat, tak teď jste se rozhodl opačně.

Čtěte také

iROZHLAS

Bartoš nepřijal Michálkovu rezignaci na šéfa klubu poslanců. ‚Pokusím se ho přesvědčit, aby zůstal,‘ řekl

Podal jsem svoji rezignaci a myslím si, že jsem to provedl standardně. Dal jsem svoji funkci k dispozici, všechno jsme důkladně probrali a poslanecký klub vyjádřil vůli, že mám v této funkci pokračovat.

Neuvažoval jste třeba o tom, že byste sám nechal členy Pirátské strany hlasovat o tom, jestli máte zůstat v čele poslaneckého klubu? Nebylo by vlastně toto nejčistší?

Já si myslím, že se říká dobrého pomálu a neznamená to, že by více hlasování bylo více demokracie. Myslím si, že pokud má někdo rozhodovat o těchto záležitostech, tak je to poslanecký klub, protože přece jenom mandát poslanců vychází z voleb. A to, že nás volilo přes 500 000 voličů, je to podstatné. Byť si samozřejmě našich členů vážím a respektuji je, tak přece jenom o tom, kdo má být poslanec nebo kdo má vést poslanecký klub, by primárně měli rozhodovat zástupci zvolení ve volbách.

Co pro vás znamená, že těsná většina členské základy, respektive té části, která hlasovala, hlasovala proti tomu, abyste byl v širším vedení strany? Je to pro vás impulz k nějakému zamyšlení se nad sebou samým, nad svým jednáním?

Hodnota člověka se podle mě neodvíjí od toho, kolik dostane lajků nebo kolik dostane hlasů v nějakém hlasování. Myslím si, že každého z nás by měla pohánět nějaká vnitřní síla, nějaké přesvědčení, nějaká integrita. Takže takto bych to já neviděl. Samozřejmě ale vnímám názory, které zazněly. Strana má právo si zvolit vedení, jaké chce, jaké uzná za vhodné.

Čtěte také

iROZHLAS

Vnitřní referenda všechny spory násobí. Piráti si na sebe ušili bič, říká k odvolání Michálka politolog

V podstatě tím hlavním impulzem pro mé odvolání bylo, že jsem předložil návrh reforem, který se zdá některým lidem příliš rychlý, příliš narychlo projednávaný. Vize, kterou zastávám v politice, ale je, že by vláda měla naplňovat to, co od ní občané očekávají, měla by dokázat rychle reagovat, přizpůsobovat se, modernizovat stát, provádět reformy v mnoha oblastech. A i my jako politická strana bychom sami na sobě měli realizovat reformy, přizpůsobovat se tomu, kam se svět odvíjí.

Říkáte, že hlasování takto dopadlo, protože jste chtěl razantně změnit stranu. Hlasování ale přece nebylo o tom, jestli se mají změnit stanovy, ale bylo o vás osobně. Opravdu si nemyslíte, že se na výsledku podepsalo to, jak přímo vás vnímají členové strany?

Těžko říct. Já hlasujícím do hlavy nevidím a každý se rozhodoval podle svého. Možná někdo z jiných důvodů, možná někdo nebyl spokojen s tím, že jsme ve vládě, možná někomu nesedím já osobně. Důvody jsou leckdy různé. Já vycházím z toho, co bylo napsáno v úvodním příspěvku.

Nějaký podnět k tomu, že byste se zamyslel nad sebou samým, třeba změnil něco ve svém jednání, v komunikaci, byl diplomatičtější, v tom nevidíte?

Já se nad sebou zamýšlím poměrně často. Ale pokud máte nějaké charakterové nebo temperamentní vlastnosti, máte je na celý život a velmi těžko se mění. Každému sedí nějaká role. Moje charakterové vlastnosti jsou víceméně dány mojí výchovou a vrozenými rysy.

Proč je podle Jakuba Michálka prostředí Pirátské strany škodlivé, až toxické? Jakou cestou by se Piráti měli vydat, aby byli více akceschopnní? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.