Petr Šabata: Měl by se Milion chvilek dát na stranickou politiku?
Až se budou ve spolku Milion chvilek zamýšlet, jak zahustit podzimní program demonstrací kvůli vývoji případu Čapí hnízdo Andreje Babiše, mohli by si najít chvilku na jedno ještě důležitější téma.
Jak postupovat dál? Bude něco následovat nejen po Letné 16. listopadu, ale i po Vánocích? Co počít s energií, kterou nashromáždili?
Čtěte také
Kdyby se začetli do inspirativní knihy americko-německého politologa Yaschi Mounka Lid versus demokracie, dostalo by se jim pozoruhodného ponaučení. Autor velmi důkladně a věcně, s množstvím faktů a výzkumů analyzuje oslabování liberální demokracie a v části o možné nápravě se věnuje i způsobům, jak by měli demokraté vzdorovat nastupujícím autoritářům.
A poznamenává: „Jediným nástrojem demokratické ochrany před atakem autoritářských figur je přesvědčit lidi, aby pro ně nehlasovali… Často se ale stává, že nejaktivnější příslušníci hnutí odporu mají překvapivě malý zájem na vítězství opozičních stran…
Bez ohledu na to, jak ohromné nedostatky lze opozičním stranám vyčítat, je to chybný přístup… Účast aktivistů na kampani mainstreamové strany sice nebude vypadat šik, nicméně spoluúčast na politickém hnutí, které má reálnou naději na úspěch ve volbách, zůstává jedním z nejlepších způsobů, jak se demokracie zastat.“
Milion chvilek a tři možnosti
Čtěte také
Takové rozhodnutí není ani trochu jednoduché: na Letné bylo takřka 300 tisíc lidí jistě i proto, že to bylo shromáždění nepolitické ve smyslu stranickém. Že tam mohli s klidným svědomím pobýt stoupenci ODS, Pirátů, Starostů nebo třeba Zelených či nevoliči vyznávající zásadu „politika je ve všech podobách svinstvo“.
Obava uvěřit jakémukoliv politikovi či straně je zcela pochopitelná. Ale má i neblahé následky.
Na Slovensku po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové organizovalo mohutné občanské protesty sdružení mladých lidí Za slušné Slovensko. Jejich nepolitická práce byla obdivuhodná a úspěšná. Nicméně premiér Robert Fico, jeden z tvůrců státu, kde se moc proplétá s organizovaným zločinem, neodstoupil pod tlakem náměstí. Musel odejít proto, že ho odmítl dál držet jeho koaliční partner Béla Bugár.
Čtěte také
Jistě, v atmosféře rozjitřené občanské nespokojenosti vyjádřené 60 tisíci občany na bratislavském Náměstí SNP. Ale to by Fico ustál. Změny v politice musejí udělat zase jen politici – třeba noví, s lepším programem, s mnohem větším pochopením pro bolesti a strachy občanů. Ale politici.
Jeden ze zakladatelů Slušného Slovenska Juraj Šeliga mezitím přešel do politiky – stal se jednou z tváří nové strany Andreje Kisky. Což je návodné pro českou opozici – kdyby náhodou stála o aktivisty z Milionu chvilek, musela by si nejprve splnit velké domácí úkoly: spojit se v obraně demokracie do věrohodné alternativy Andrejovi Babišovi. S novými tvářemi, novým elánem, novými nápady.
Milion chvilek má tři možnosti, co dělat dál, než aktivní lidi opustí elán a než organizátorům demonstrací dojdou věrohodní řečníci.
Mikuláš Minář, Benjamin Roll a další mohou vstoupit do reálné politiky. Nebo se spolek může změnit na profesionální agenturu, která umí organizovat demonstrace za cokoliv – od nezávislosti justice až po boj s kůrovcem. Anebo se rozpustit a smířit se s tím, že svoji historickou roli sehráli.
To by ale byla škoda.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
