Ondřej Konrád: Zúžené možnosti nekonstruktivní opozice

Nicméně slovník cizích slov říká, že „konstruktivní opozice prezentuje kritický odstup i nadhled, avšak současně doporučuje optimalizaci řešení dané problematiky“.

Nebylo slyšet

To zní rozumně a ovšem nezbytně předpokládá dialog. Jenže na ten se současný hlavní český opoziční subjekt rozhodl rezignovat.

Čtěte také

Petr Honzejk: Fallout po Česku

Po konfliktu nad výkladem debaty na téma důchodové reformy u prezidenta, kdy zástupci ANO dodatečně a po zásahu na schůzce nepřítomného předsedy Babiše začali tvrdit, že se zásadním východiskem, totiž nezbytností prodloužit věk odchodu do důchodu, nesouhlasili. Odmítají písemný zápis z hradní kanceláře a dokonce se objevilo komické vysvětlení, že prý při jednání nebylo dobře slyšet a rozumět.

A následovalo prohlášení, že s vládou „nemá smysl pokračovat v jakýchkoliv dalších jednáních strategického charakteru v hospodářské a sociální oblasti, a to ani za účasti pana prezidenta“.

Před necelým rokem, konkrétně počátkem června, se však Andrej Babiš účastnil trojstranného rokování u hlavy státu s premiérem ohledně zahraniční orientace státu a vyjadřoval nad tím potěšení.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Na neochotu stran seriózně jednat je i prezident krátký

To ovšem nebylo před volbami jako nyní, nejprve do evropského parlamentu a na podzim do krajských zastupitelstev. A samozřejmě i před všeobecnými příští rok. ANO zřejmě usoudilo, že je třeba se od vlády maximálně distancovat a jakékoli rozhovory utnout.

Na výsledku nezáleží?

Doposud si ale veškeré opozice naopak vždy stěžovaly, že s nimi podstatné věci vlády nekonzultují a jedou čistě po svém. Ale když vláda vyzve k rokování, je odmítnuto coby nesmyslné. S poukazem na pasáž projevu Petra Fialy během kongresu ODS, že změny v penzijním systému koalice prosadí, i kdyby měla ve sněmovně bůhvíjak dlouho bivakovat.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Ovšem teprve poté, co k nějakému konsensu s opozicí nedojde. A jelikož ten je aspoň prozatím v nedohlednu, hnutí ANO tím patrně svému elektorátu sděluje, že až se vrátí k moci, tu „vybivakovanou“ reformu (podle mnohých expertů stejně jen částečnou), zase promptně zruší. A vůbec, nebude se s vládou bavit o ničem.

Jistě, nutit k tomu hnutí ANO nikdo nemůže. Ale pokud příští vládu nakonec nesestaví, a to se stát může, zůstane platit cosi, co přitom mohlo aspoň částečně ovlivnit. V roli konstruktivní opozice. Jíž se ale radikálně zřeklo. Jako by mu na výsledku vlastně nezáleželo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu