Od Bernharda po Bauhaus

Polovina února je zvláštní čas paradoxů: počasí jako by nevědělo, zda už hřát k jaru, anebo ještě občas zamrazit. A tak barvu a vůně dnešního dne hledejme v protikladech a rozporech .

Tak jako Tomáš T. Kůs ve sbírce Mělké jámy, v básni nazvané Cizí řeči: „všechny je umí vyslovit / tak měkce: / Barcelona Marrakesh / La Habana// v mateřštině/ ovšem zadělává hodiny/ na každé slovo// jó/ cizí řeči! / na ty se chytí hned/ dokáže ale opakovaně/ propadat z domova“. V duchu výročí se ponese i dnešní Víkendová příloha.

Eliška Závodná upozorňuje, že uplynulo 30 let od smrti Thomase Bernharda v rubrice Svět v pohybu. V MeziŘádcích představuje Petr Šmíd knihu Ambice v poušti Alberta Cosseryho, kterou v překladu Evy Balcarové vydalo nakladatelství Rubato, a také román Arno Schmidta Kamenné srdce – tu vydalo nakladatelství Opus coby osmý svazek ve Schmidtově jedinečné řadě. Překlad pořídil Radovan Charvát.

Ve druhé části cyklu Historie a historky kolem Bauhausu vzpomíná Eliška Závodná na předchůdce a inspirátory této školy, na některé další pedagogy i tvůrce. A také na umělecké směry, které nadlouho ovlivňovaly tvůrčí svět.

Dům, který téměř zmizel

Plzeňskému náměstí Republiky na jeho jižní straně dominuje rozlehlý dům se zajímavou historií. Patricijská stavba od první poloviny 18. stolení patřila rodině Guldenerů, ke které náležel Bernard Guldener, jehož jméno do dnešních dnů přežilo díky skandálu kolem divadelní premiéry jeho hry nazvané Mňau. O historii domu, který téměř zmizel a z něhož se dochoval pouze portál, který je umístěn na budově dnešní plzeňské vědecké knihovny, i o příběh Bernarda Guldenera se zajímala Tamara Salcmanová.

Spustit audio