Nechci, aby zůstalo jen u humoru. Jiří Franta mluví o výstavě Vykladači světa, o Rafanech i o tom, co unese kresba
Na barevný papír formátu A4 zaznamenává teď výtvarník Jiří Franta život kolem sebe. Básně, citace z médií anebo banální každodenní situace tvoří kostru koronavirového deníku, který si budou moci prohlédnout návštěvníci znovuotevřené pražské výstavy. I o ní si ve Vizitce povídal s Markétou Kaňkovou
Až se 11. května po téměř dvouměsíční koronapauze otevřou galerie, v pražské Ville Pellé bude opět k vidění výstava Vykladači světa dvojice David Böhm a Jiří Franta. Žádné životní pravdy na ní ale nehledejte, ba naopak. Franta s Böhmem sice vycházejí z reálného stavu, kdy se každý – ať už na sociálních sítích, nebo třeba v politické diskusi – může vyjádřit k čemukoliv, zároveň však situaci relativizují.
Svět dnes vykládá každý
„Dneska jsou všichni vykladači světa, každý má právo vyjádřit se. My jsme přišli s tím, že uděláme obří nástěnku, kterou se ve třech místnostech budeme snažit zaplnit tak, aby to bylo pro diváka chaotické, nezvladatelné,“ vysvětluje Franta.
Se svým kolegou Böhmem tvoří autorskou dvojici už čtrnáct let od dob studií na Akademii výtvarných umění (AVU), a práce ve dvojici je pro něj zajímavá i na této výstavě. „Každý máme své téma, které si předáváme jako při ping pongu. David dělá hlavy s textem, vytrhává témata z kontextu, já tomu dodávám kulisy,“ vysvětluje s tím, že ke spolupráci na tvorbě výkladu světa přizvali dalších osmnáct osobností z kulturní sféry.
Celou tvorbou Jiřího Franty – ať už jde o kresbu, komiksovou tvorbu (nedávno do světa vyslal komiks Singl, do kterého ve spolupráci se scenáristou Richardem Malatinským přetavil své zkušenosti osobního rázu) nebo práci s objekty – prostupuje alespoň okrajově humor, ironie nebo nadsázka.
Čtěte také
Franta se však v tomto směru snaží být obezřetný. „Pro mě i pro Davida Böhma je důležité, aby se do toho, co děláme, humor propil, ostatně sami se v ateliéru dost smějeme a to nás spojuje. Stejně důležité je ale to, aby daný projekt zůstal relevantní, aby za ním bylo ještě něco víc než humor. Já se třeba často vymezuji vůči české grotesce, protože prostě nechci zůstat jen u zábavy,“ konstatuje.
Brutální střet s Rafany
I zdánlivě komické projekty z ateliéru Böhm/Franta tak sledují další cíl. Ve spolupráci se zručnými motorkáři a pneumatikami jejich strojů testovali, co unese médium kresby, o stejnou věc jim šlo v momentě, kdy nechali zvětšit obyčejné tužky do lidské velikosti a sledovali, jak s nimi pracují další lidé. Na výstavě Nikdo se nebude smát zase zkoumali fenomén češství, pro který je podle Franty typický humor převažující nad odvahou postavit se za důležité hodnoty.
V časech studií na AVU se Franta potkal s členy aktivistické umělecké skupiny Rafani, a hned prvním společným projektem bylo pálení české vlajky. Byl to akt, kterým chtělo seskupení poukázat na původní podstatu tohoto státního symbolu.
„Do té doby jsem si umění romantizoval. Střet s Rafany pro mě byl brutální, zjistil jsem, že umění může mít velkou sílu a začal nad ním přemýšlet jinak. Rafany dodnes vnímá jako politickou skupinu, ačkoliv její poetika má několik poloh. Nerezignuje ale ani na uměleckou stránku. Zajímá nás umělecký jazyk, důležitá je pro nás instalace, která diváka vtáhne do výstavy,” říká Franta. Výstava ke dvaceti letům skupiny, již letos na podzim uvede Moravská galerie v Brně, bude proto inspirovaná seriálovou tvorbou.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které přišla řeč i na to, proč se Jiří Franta nepovažuje za ilustrátora, přestože získal ocenění za ilustraci knihy Proč obrazy nepotřebují názvy.
Související
-
SINGL je generační výpověď. Jiří Franta se v komiksu vyrovnává s fenoménem osamělých třicátníků
Jsem sám a je mi dobře, říká hlavní postava nejnovějšího komiksu českého výtvarníka, ilustrátora a komiksového tvůrce Jiřího Franty, a tak trochu přitom lže sama sobě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
