Lukáš Jelínek: Stávka byla pro vládu dílčím vysvědčením i zdviženým prstem
Stávka je za námi. Zaznělo při ní hodně silných slov ze strany odborářů i politiků. Teď jde ale hlavně o to, zda byla vyvrcholením nespokojenosti s vládou Petra Fialy (ODS), nebo jen startovním výstřelem k ještě ostřejším protestům.
Klíčovou odpovědnost za sociální smír nese kabinet. Dosud partnerům v tripartitě nabízel místo dialogu monolog a více méně pouze oznamoval, co si pro zaměstnance i zaměstnavatele připravil.
Čtěte také
Pokud se tato praxe změní, je ještě šance nepřivést Českou republiku k příštím sněmovním volbám ve stavu malé občanské války. Opozice přitom bude přilévat olej do ohně, jak jen to půjde. Vláda má stále čas zvážit, zda vzdělání zůstává její prioritou, stejně jako se podívat na svět očima středně a nízkopříjmových domácností sužovaných inflací, drahými potravinami nebo očekáváním vyšších cen elektřiny, vodného i stočného.
Konsolidační balíček v platnost vstoupí a prakticky daný je už i státní rozpočet na rok 2024. Debata o platech, mzdách a pracovních podmínkách však nikdy nekončí. I dopady přijatých reforem ještě může pravostředová koalice zmírnit. Stejně tak bude příležitost hovořit o úpravách penzí nebo o stavu školství a zdravotnictví.
Zdvižený prst do dalších měsíců
Čtěte také
Podstatné ale je, aby vláda projevila empatii dřív, než se ocitne v podobném ohrožení jako její pravicové předchůdkyně. Není přece náhodou, že ve stranických preferencích podle agentury STEM už občanské demokraty neporáží jen Babišovo ANO, ale i Okamurova SPD.
Smutným zvykem zástupců exekutivy bývá bagatelizace protestů. Jednou slyšíme, že jsou požadavky nekonkrétní, podruhé, že se do nich zapojilo málo lidí. Jenže tato slovní ekvilibristika se nevyplácí.
Stačilo například, aby premiér utrousil, že ke stávce není důvod a jsou za ní jen politické ambice odborářských předáků, nebo aby ministr školství řekl, že požadavky pracovníků v jeho resortu nechápe, a počet stávkujících škol vzrost z 60 procent očekávaných minulý týden na pondělních 74 procent.
Čtěte také
Jistěže by vše bylo přehlednější, kdyby byl ke stávce jenom jeden jediný konkrétní důvod. Leč je vinou vlády, že těch důvodů se nashromáždilo tolik, až se v tom člověk ztrácí. Společným jmenovatelem je životní úroveň – v době, kdy jsme práceschopní, i v důchodu.
Sotva se lidem obracejícím každou korunu v ruce dvakrát divit, že odmítají nést konsolidaci veřejných financí na svých bedrech, když vidí, jak vláda není schopná ani ochotná došlápnout si na banky, velké firmy a obecně ty, kteří výrazně bohatnou i za hlubokých krizí. Dokonce ani erár nešetří, jak by mohl. Či jste snad slyšeli, že resorty přestanou draze nakupovat externí právní nebo IT služby, když mají k dispozici vlastní experty?
Premiér Fiala se mýlí, že protesty přišly pět minut po dvanácté. Bylo velkorysostí odborů, že trpělivě klepaly na dveře ministrů a vyčkávaly, zda jejich záměry ještě neobrousí diskuse v parlamentu. Nestalo se. Pondělí však bylo pouze dílčím vysvědčením za vládní aroganci a také zdviženým prstem do dalších měsíců a let.
Jakkoliv se u nás práce zastavuje a ulice plní jen zřídka, za kumulace krizí a při zabedněnosti těch, od nichž lidé neočekávají kázání, nýbrž citlivé řešení problémů, může být například od stávky výstražné ke stávce generální blíž, než si leckdo myslí.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
