Královna, která zbořila středověký mýtus poslušné manželky. Osudové ženy: Eliška Rejčka

Eliška Rejčka, tehdy se ještě jmenovala Richenza, se narodila v královské rodině roku 1288 v polské Poznani. Už jako malá se stala součástí tehdejší sňatkové politiky. Milostný poměr ale měla s jedním z nejvýznamnějších mužů své doby, s Jindřichem z Lipé. Zemřela ve 47 letech v roce 1335.

Zbořila středověký mýtus

Zvláštní je, že i v současnosti je Eliška Rejčka vnímána spíše jako cizinka. Podle historičky Evy Doležalové to ale byla „fatální žena“. I jako královna cizinka měla pro 14. století velký význam.

Právě ona zbořila středověký mýtus manželek, které pouze čekají na své muže a trpně přijímají svůj život. Právě ona prokázala, že žena může být podnikatelkou. Byla schopná prosadit si své právo na štěstí, byť byl její milostný vztah s Jindřichem z Lipé velmi nonkonformním.

Spory s Eliškou Přemyslovnou

Rodiče jí zemřeli jako malé. Poprvé ji provdali už ve dvanácti letech. A aby to nebylo tak jednoduché, byla i macechou Václavových dětí. Ty byly ve zhruba stejném věku jako ona. Je proto možné, že její věk stál za hádkami s nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou.

Vzájemnou nevraživost obou táborů vyostřila i sžíravá nenávist vášnivé, mocensky a politicky nekompromisní, přímočaré královny Elišky ke královně-vdově Elišce Rejčce. Ta svou krásou, duchaplností a uměnímilovností zcela okouzlila Jindřicha z Lipé, což Elišku Přemyslovnu jen dráždilo.
Jiří Spěváček: Jan Lucemburský, král diplomat

Tři muži jejího života

Václav II. ale záhy zemřel. Na řadu tak přišel další, opět krátký, ale strategický sňatek s „králem kaše“ Rudolfem Habsburským. Potom se na scéně objevil Jindřich z Lipé. Jejich silný milostný vztah trval až do smrti. Tentokrát obou. Jistým důkazem jsou také slova Petra Žitavského ve Zbraslavské kronice:

„26. srpna roku 1329, v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně urozený a statečný Jindřich starší, řečený z Lipé. Bohatstvím a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Po jeho smrti tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i ve smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.“

Eliščino Brno

Právě v Brně společně žili. Dodnes je připomíná místní klášter, kostel a špitál. Eliška Rejčka (v textu zvaná Alžběta) také shromáždila soubor cenných liturgických knih. Její přání, aby byla po smrti pohřbena v Brně vedle svého milovaného Jindřicha z Lipé, bylo splněno.