Kdyby moji vrstevníci získali vzdělání, možná bychom dnes nemluvili o romském problému a vyloučených lokalitách, myslí si novinář Banga

Část románu Skutečná cesta ven se věnuje segregaci dětí v romských školách, ke které docházelo v devadesátých letech, kdy Patrik Banga vyrůstal na pražském Žižkově.

„Myslím si, že je potřeba podporovat mladé romské studenty, aby ideálně získali nějaké vzdělání a pak dál vzdělávali svoje děti. Důraz na vzdělání se vlastně protíná celou knihou. Myslím si totiž, že je to základní prvek integrace,“ vysvětluje Banga.

Vzdělání je základním prvkem integrace.

V knížce například popisuje scénu, kdy učitelé zakazovali romským dětem mluvit jejich rodnou řečí.

„Myslím si, že to byl takový dojezd bolševika, kdy platila určitá nepsaná pravidla. A mezi ně patřila i romština. Obroda romského jazyka a vůbec romské kultury je i teď složitá, ale tehdy to bylo úplně nemyslitelné.“

Segregace v současnosti

Banga v knize mluví i o vzdělávacím zločinu, který stát a majorita páchaly na jeho generaci. Dodává však, že přestože on je jednou z výjimek, lidí jemu podobných, kteří se dokázali z této pasti vymanit, existuje velké množství.

Čtěte také

Jak obtížné je uniknout předsudkům, když žijete v romské komunitě? Patrik Banga: Skutečná cesta ven

„Často jsem se pohyboval ve vyloučených lokalitách, kde byli lidé, kteří nedostali vzdělání, často byli na zvláštních školách, případně na školách segregovaných. A odtud právníci prostě nelezou. A protože ti lidé nemají žádný rozhled, můžeme po nich těžko chtít, aby tlačili na svoje děti, aby získaly nějaké vzdělání,“ říká Banga.

Přestože se od devadesátých let výrazně snížil počet segregovaných škol, stále takové v některých oblastech Česka existují. Podle Bangy je situace nejproblematičtější v severních Čechách.

„Kdyby moji vrstevníci plošně získali vzdělání, možná bychom dneska tolik nemluvili o romském problému, o ghettech nebo vyloučených lokalitách, jejichž počet mimochodem kontinuálně roste místo toho, aby klesal.“

Jak si zvolit povolání

„Když jsem byl malý, chtěl jsem být popelář. Můj syn, když byl ještě malý, chtěl být ministr vnitra. Takže si myslím, že se to posunulo. Každopádně když jsem se ptal v romských osadách na východním Slovensku, bylo mi do pláče, protože nejčastější odpověď byla uklízeč nebo zedník. Tady v Čechách si myslím, že to máme trošku lepší, že jsme na tom sociálně a ekonomicky líp,“ míní Banga.

Čtěte také

Lidé asi potřebují mít nějakého nepřítele. Někdy jsou to Romové, jindy Židé, myslí si herec Tomáš Töpfer

Mluví zvlášť o spoustě mladých talentů, kteří jdou po středních školách na vysokou školu. Podle něj se tak daří podporovat studenty, což by v budoucnu mělo mít vliv i na většinovou zkušenost.

V rámci romské komunity však existuje množství skeptických hlasů, které mluví o tom, že za posledních 30 let ke zlepšení situace Romů v Česku nedošlo. Podle Bangy jde však o relativně malé množství lidí, kteří mají díky algoritmům sociálních sítí velký dosah.

„Jsou často hrubí, hlasití, vyzývají k násilí a bohužel kvůli algoritmům mají spoustu následovatelů. Trend to ale není. Je to banda lidí, kteří se vesměs podporují mezi sebou,“ uzavírá.

Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Lucie Vopálenská. Poslechněte si i Radioknihu Patrik Banga: Skutečná cesta ven.