Kdo, Vinnetou? Filmového hrdinu v Americe neznají. Původní obyvatelé radí vybírat si filmy a knihy přímo od jejich autorů

Romantizování naší kultury a interakcí s Evropany je všudypřítomné, přitom na genocidě, kterou si prošli naši dědové a babičky, rozhodně nic romantického nebylo. Podobné odpovědi jako od Boba McConnella z kmene Juroků v Kalifornii slýchám při rozhovorech s původními obyvateli, když jim představuju dílo Karla Maye, docela běžně.

Zeptejte se, Evropan ví

Jeho románům se na druhou stranu nedá upřít, že podnítily zájem o domorodé Američany u celých generací Evropanů. Všímá si toho třeba Maryann Robinsová z národa Onondaga.

„Byla jsem v Německu a mezi Němci je spousta obdivovatelů původních obyvatel Ameriky. Můžete se jich zeptat na cokoli o naší kultuře a oni mají až vědecké poznatky. A navštívila jsem i Česko, zašla na vaše indiánské slavnosti pow-wow. Můj bože! Lidi tam o nás tolik vědí. Jedete do Anglie a vědí tam víc než běžní Američani, než lidi v naší vlastní zemi.“

Čtěte také

Byl Karel May obyčejným lhářem, nebo svým fantaziím opravdu věřil?

Romantické dobrodružné filmy jsou chimérou

Postavu Vinnetoua původní Američané obvykle neznají, aspoň jsem takového zatím nepotkal. Ale romantizující dobrodružné filmy a knihy, které o nich vznikají v západní kultuře, pochopitelně vnímají. Dobře to ví Natosha Carmineová, náčelnice národa Nanticoke z východního pobřeží Spojených států.

„Když se lidi dívají na takové pořady v televizi, neřekne jim to o realitě původních Američanů vůbec nic. Jsou to jen herci a jejich role. U knih je potřeba si ověřit, jestli autor skutečně studoval kulturu původních Američanů, nebo prostě jen napsal knihu.“

„Ať lidi radši dorazí na naše slavnosti, tady poznají, jací jsme ve skutečnosti,“ nabízí pozvání.

Kvalitní obsah přímo od domorodých autorů

A kdo si přece jen vybere radši film nebo knihu, podle další členky národa Nanticoke Carmely Wilmoreové má v dnešní době už solidní možnosti, jak zvolit kvalitní obsah, který původní Američany věrně vystihuje. Na rozdíl od zlaté éry Vinnetoua v minulém století.

„Vždycky se najdou lidi, co budou věřit té romantizované představě o nás, kterou uvidí v takovém filmu, a nebudou přemýšlet o tom, co se stalo doopravdy. Ne že by nás to poškozovalo, ale nepomáhá to.

„Ovšem vzniká stále víc televizních pořadů a filmů, které natáčí skuteční domorodí Američané. Konečně tedy dostáváme možnost lidem ukázat, kdo jsme ve skutečnosti, a to je zásadní. Aby lidi viděli pravdu, a nevěřili těm lžím,“ vyzývá Carmela Wilmoreová.

Čtěte také

Stále je to naše země, hlásí se o pozornost američtí indiáni. Pokračuje kolonizace i v 21. století?

Jen za prvních sto let po svém příchodu do Ameriky zabili Evropané násilně nebo zavlečením dosud neznámých nemocí asi 55 milionů původních obyvatel Ameriky. Přežilo jich jen deset procent a i v dalších stoletích zažívali domorodí Američané genocidu.

Její následky pociťují dodnes, stejně jako znečišťování svých vodních zdrojů nebo ničení posvátných míst svých předků. Třeba předloni federální vláda povolila vyhodit do povětří indiánská pohřebiště u hranice s Mexikem.