Jiří Pehe: Prezident vládě nepomáhá
Prezident by měl být v českém ústavním a politickém systému stabilizačním prvkem. Dosluhující prezident Miloš Zeman svorníkem české politiky a společnosti během svého prezidentství ale nikdy nebyl. A není jím ani nyní, v době krize.
V časech ekonomické a bezpečnostní stability to pro českou společnost nebyl až tak zásadní problém. Zvykli jsme si prostě na to, že na Hradě je politik, který se ne vždy drží zavedených výkladů ústavy a nepokrytě umetá cestičky svému politickému spojenci Andreji Babišovi. A naopak oslabuje, jak to jde, politiky, kteří mu oponují nebo se s ním v minulosti dostali do střetu.
Čtěte také
Zeman byl také dlouho obhájcem Putinova Ruska. Činil tak i poté, co Rusko anektovalo Krym, přičemž se aktivně pokoušel zpochybňovat západní sankce proti Rusku. Svůj postoj změnil až po vpádu Ruska na Ukrajinu letos v únoru.
Bohužel ale ani poté nezačal tahat za jeden provaz s vládou, na níž leželo po začátku ruské agrese těžké břímě. Musela nejen najít způsob, jak co nejúčinněji pomáhat napadené Ukrajině a statisícům ukrajinských uprchlíků, ale také se vypořádat s ekonomickými dopady války, včetně prudce rostoucích cen energií.
Další politické štulce
Když už není prezident schopný s vládou konstruktivně spolupracovat, možná by stačilo, kdyby se soustředil na důstojné dosloužení svého mandátu v politickém ústraní na zámku v Lánech, kde většinu času pobývá. Veřejnost by to ve světle jeho zdravotního stavu pochopila.
Čtěte také
Jenže Zeman bohužel pozici vlády dál různými způsoby oslabuje. K veřejnosti nepromlouvá jako skutečná hlava státu, která by kupříkladu mohla v nelehké době vyzvat občany ke klidu a jistým obětem. Anebo moderovat diskuzi mezi vládním táborem a opozicí, během níž by se hledala nejlepší řešení. Vyjadřuje se spíše prostřednictvím občasných rozhovorů pro soukromá média. A to bohužel navíc způsobem, který ke stabilizování situace u nás příliš nepřispívá.
Nedávno tak iniciativně nabídl, že by odvolal ministra vnitra Víta Rakušana, pokud by ho o to požádal premiér Petr Fiala. Zeman přitom dobře ví, že takový krok by vedl k vládní krizi, protože Rakušan je předsedou druhé nejsilnější vládní strany.
Podprahovým útokem na vládu byla i Zemanova schůzka s předsedou největší odborové centrály u nás, Josefem Středulou, který kandiduje na post prezidenta. Zeman ho už dříve podpořil.
Čtěte také
Tomu, že se oba postavili kriticky k pomalému tempu vládních opatření v boji s vysokými cenami energií, se dalo do jisté míry rozumět, protože vláda s razantními kroky dlouho otálela. Za hranou ale byla jejich debata o demonstraci, kterou odboráři chtějí svolat na 8. října do Prahy. Prezident dobře ví, že odborářská demonstrace v současné napjaté situaci může být zneužita antisystémovými a proruskými silami, které uspořádaly vlastní demonstraci v Praze na začátku září.
Zeman prostě svorníkem společnosti a politiky nechce být, ani když společnost a vláda čelí hluboké krizi. Otázkou také je, do jaké míry skutečně přehodnotil své postoje k Rusku.
Při schůzce s velvyslanci České republiky na konci srpna hájil Maďarsko, které se stalo jakousi pátou kolonou Ruska v Evropské unii. Francouzsko-německý návrh na rozšíření většinového hlasování na úkor jednomyslnosti, který by Unii pomohl k větší akceschopnosti, odmítl s tím, že jde prý o snahy o poručníkování Bruselu.
Jisté je, že si vláda bude muset v necelých šesti měsících, které zbývají do konce Zemanova mandátu, poradit bez jeho podpory. Spíše může z jeho strany očekávat další politické štulce. Jinak než tímto způsobem se bohužel dosluhující prezident zviditelňovat asi neumí.
Autor působí na New York University Prague
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
