Jan Vávra: Jak se stát ústavním soudcem
V roce 2016 přišel na konferenci o reformě ústavy tehdejší prorektor Karlovy univerzity profesor Aleš Gerloch s nápadem, aby bylo v ústavě přímo zakotveno, že Česká republika je vlastí českého národa a s ním spjatých národnostních menšin.
Nevzbudil tím tehdy větší pozornost odborné ani široké veřejnosti.
Bude novým ústavním soudcem muž Hradu? Kdo chce, tak mi tu nálepku jistě přivěsí. Já se tak necítím, brání se Gerloch
Ústavní soud je od minulého týdne oslabený o Jana Musila, který rezignoval. V posledních dnech se stále víc skloňuje jméno odborníka na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha jako jeho možného nástupce.
Jeden znalec poměrů na právnické fakultě UK mě tehdy poučil, že panu profesorovi nešlo o to vyvolat diskusi, ale upozornit na svoji osobu jako na možného kandidáta na ústavního soudce.
Přiznám se, že jsem mu tentokrát moc nevěřil. Uplynuly ale necelé tři roky a je zřejmé, že prezident navrhne Senátu profesora Gerlocha jako kandidáta na soudce Ústavního soudu. A podle tvrzení předsedy Senátu za ODS Jaroslava Kubery má dobrou šanci být zvolen.
Zajímavé je, že ačkoli dříve třeba takový předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Gerlochův návrh na nahrazení občanského principu principem národním odmítal, byl nakonec – spolu s prezidentem - tím, kdo se na národoveckého profesora obrátil, zda by ústavním soudcem nechtěl být. Aspoň tak to tvrdil sám Gerloch v rozhovoru pro server irozhlas.cz.
Historická paměť je krátká
Týden očima Petra Schwarze: Nálezy právní, politické i z odpadkového koše
„Pravidla musí platit pro každého,“ vysvětlili zkraje týdne rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima s prorektorem Alešem Gerlochem, proč univerzita podává žaloby na prezidenta Zemana.
Tato historka vyvolává dojem, že vzývání národa jako nejvyšší hodnoty již není jen doménou Tomia Okamury a jiných xenofobních nebo quasi fašistických hnutí, ale stává se legitimní a dokonce vyhledávanou výbavou nejvyšších představitelů naší justice.
Zda to pan Gerloch myslel se svým návrhem na změnu ústavy vážně, či jen vypočítavě využil poptávky jisté části politického spektra po nacionálních postojích, není tak důležité. Ostatně kariéra Aleše Gerlocha dokládá, že si s otázkou vnitřní integrity problémy nikdy nedělal.
Jako osmnáctiletý vstoupil již v době tvrdé normalizace do KSČ. Mohl to sice omlouvat rodinnou výchovou - jeho otec byl vedoucím ideologického oddělení ÚV KSČ a koncem 70. let zástupcem šéfredaktora Rudého práva – ale mladý Aleš byl politicky konformní i později.
Pojem národ byl v ústavě za československé federace i za první republiky, říká ústavní právník Aleš Gerloch
Ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch by rád vrátil do české ústavy slovo národ jako základní pojem státnosti. Zdůvodňuje to tím, že tento pojem byl v ústavě už v minulosti.
Podle serveru Česká justice ho od roku 1983 StB vedla coby „prověřovanou osobu“ a chtěla z něho udělat tajného spolupracovníka. Tím se nakonec dle záznamů nestal, spis byl uložen se závěrem, že Gerloch je kladně politicky orientován a je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat je o situaci na PF UK.
Ať již je Gerlochův nacionalismus autentický či instrumentální, senátoři by měli jeho volbu za soudce Ústavního soudu důkladně zvážit. To platí i o senátorech za ODS, jakkoli ideologická východiska velí této straně pokládat národ za jednu z nejvyšších hodnot.
Není nutné příliš dlouze vysvětlovat, proč je idea státu postavená na národním – nikoli občanském – principu nebezpečná. Potvrzují to paradoxně i slova jednoho renomovaného publicisty, který si myslí, že „pokud by se věta profesora Gerlocha do ústavy dostala, bylo by jasné, že nám naše země patří“. Do mysli řady lidí by to prý vneslo klid.
To bohužel dokazuje, jak je historická paměť krátká. Jako bychom zapomněli, že si za Hitlera Němci také mysleli, že jim země na východ od jejich hranic také patří. Zvláště v tomto koutě Evropy bychom měli být s vyvoláváním národních běsů velice opatrní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
