Fyzika nemusí být nudná a složitá, stačí zapojit umění, tvrdí rakouský fyzik
Michael Hoch jezdí po světě s workshopy pro školy, ve kterých dětem vysvětluje fyzikální jevy. Vědu přibližuje pomocí umění a neviditelné dělá viditelným. Inspirací mu byla desetiletá práce ve špičkové evropské laboratoři pro jaderný výzkum ve švýcarském CERN, kde si uvědomil, že částicová fyzika může být atraktivním uměleckým dílem.
Vzal jsem své fotky experimentů v CERNu a udělal z nich koláže, například na téma hmoty a antihmoty. Víme, že při velkém třesku na začátku vesmíru bylo vytvořeno hodně antihmoty. Ale my jsme hmotní – já, vy i všechno kolem nás. Tak kde se ta hmota vzala?
Čtěte také
Zkoumá to třeba experiment CMS, který je hodně barevný, je tam žlutá, červená, modrá, zelená a další barvy. Ty snímky jsem nařezal po kružnici, čímž se narušila symetrie, a pak jsem to celé obrátil jako symbol antihmoty. A lidé se ptají, co je to a proč právě tak, a já jim to můžu vědecky vysvětlit.
Jste vystudovaný učitel fyziky a sportu, absolvoval jste umělecké kurzy na vídeňské výtvarné akademii. Pak jste ale dělal doktorát z částicové fyziky v CERN a devět let tady pracoval projektech Atlas a CMS. Jak vás napadlo propojit vědu s uměním a dětmi?
Úplně mě fascinovala krása a symetrie těch obrovských vědeckých přístrojů. Třeba když stojíte před gigantem o velikosti třípatrového domu a víte, že umí měřit milióntiny metru…
Když se přístroje stavěly, tak jsem pořád fotil, nejen dokumentační, ale i umělecké fotografie. A reakce lidí na ně byla nečekaně silná. Viděl jsem, že to zaujalo i ty, kteří se o fyziku vůbec nezajímají. Ve škole se jim zdála nudná a složitá a najednou chtěli vědět, co děláme v CERNu a v částicové fyzice vůbec.
A tak mě napadlo vytvořit program pro děti, protože přiblížit vědu přes umění může být zábava.
Aby žáci a studenti pochopili, že díky fyzikálním zákonitostem funguje všechno kolem nás?
Nejdůležitější je, aby tuto znalost předali další generaci. Aby věděli, že k pokroku potřebujeme vědu, a proto se snažíme v dětech vzbuzovat zvědavost a kreativitu. Aby když vidí bílý papír, hned začaly přemýšlet, co se s ním dá dělat.
Je to stejné jako v částicové fyzice – taky nevidíme, co se tam děje, ale sbíráme data a informace a snažíme se domyslet, jaké ty částice jsou, a tím je můžeme zviditelnit. Kombinace vědy a umění ve vzdělávání je důležitá, aby děti fyziku pochopily.
Před 12 lety jste založil vědecký a umělecký program art@CMS, což jsou workshopy, výstavy, festivaly po celém světě. Například tady v Praze jste spolu s dětmi experimentoval s barvami. Bavilo je to?
Čeští studenti jsou krásně zvědaví a hned si chtějí všechno vyzkoušet. A to přesně chceme. Vytvářeli jsme barevné stopy různých materiálů i umělecké otisky našich prstů a pak jsme přemýšleli, co by to mohlo být. Podobně pracujeme v částicové fyzice. Otevírá jim to oči, jak vědeckým způsobem nakládáme s daty.
V Technologickém institutu v Karlsruhe se věnujete právě těmto vzdělávacím programům. Takže vyměnit vědecký výzkum za akce pro děti bylo dobré rozhodnutí?
Absolutně. Vidím, že dopad je opravdu veliký. Je to dobrý krok k nějaké systematické změně. Daří se nám stále více propojovat vědce s učiteli fyziky a nabízet jim ten umělecký pohled. Věřím, že jednou vybudujeme celosvětovou síť a podobné projekty budou samozřejmostí. Je to důležité pro budoucnost naší společnosti.
Související
-
Ukazuji pokusy zejména lidem, kteří doteď netušili, že nějakou fyziku chtějí vidět, říká performer
„Když vyvíjíme nové představení nebo zkoušíme nové pokusy, tak to spíš vypadá, že si hrajeme,“ popisuje Hanák.
-
Nebiflovat se, ale myslet. Autoři nové interaktivní učebnice se na fyziku snaží dívat očima dětí
Žáci sedmých tříd mají o důvod víc, proč se těšit do školy. Tým odborníků pro ně připravil novou interaktivní učebnici fyziky.
-
Co vás může hokej naučit o fyzice?
Na příkladech z hokeje se dají dobře vysvětlit nejrůznější fyzikální zákony – od mechaniky přes pohyb těles až po přeměny energie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
