Jak čestný a citlivý dozorce zachránil literární poklad
Nepíše se o něm v žádných literárních učebnicích ani historických monografiích, přesto patří do české literatury 20. století – jako zachránce a uchovávatel. Nebýt jeho, česká literatura by kupříkladu neznala Zahradníčkovu básnickou sbírku Dům strach, která poprvé vyšla v roce 1981 v exilovém vydavatelství v Torontu.
Václav Sisel, obyčejný vězeňský dozorce z pražské Pankráce. Rozhlasový dokument vypráví o dosud neznámém příběhu pomoci, který se odehrál v komunistickém vězení 50. let.
Na začátku dokumentu se s Václavem Sislem ocitáme v březnu roku 1968, kdy společně se synem Václavem vyjel na své motorce z Prahy. O pravém důvodu cesty mu zatím neřekl.
Zamířili na svoji zahradní chatu, která stávala v Posázaví. Když dojeli, převlékli se do pracovního. Václav Sisel pak trochu záhadně chodil po zahradě, něco vyměřoval a nakonec začali kopat a hledat v zemi ukrytou sklenici. Sklenici s literárním pokladem.
Dozorce a vedoucí vězeňské tiskárny
Václava Sisla (1919–1984), rodáka z Benešova, zásadně určila autorita otce. Tak podstatně, že po 2. světové válce ovlivnila i jeho volbu povolání. Vyučený tiskař, který se v květnu 1945 vrátil z německého pracovního nasazení, pod dojmem čerstvých zkušeností, poválečné euforie i vypořádávání se s kolaboranty a nacisty, nastupuje jako pomocný dozorce Sboru uniformované vězeňské stráže do pankrácké věznice.
Jenže únorový komunistický puč převrátí vše naruby. Čestný a citlivý dozorce, v té době již otec tří dětí, je bezprostředním svědkem důsledků třídního boje – v celách se tísní zatčení faráři, váleční hrdinové, soukromí zemědělci, profesoři a také spisovatelé a básníci.
Václav Sisel se v té době stává odborným vedoucím ve vězeňské tiskárně. A když jsou v roce 1953 do pankrácké věznice převezeni odsouzení spisovatelé Josef Knap, František Křelina a Jan Zahradníček, šťastně se dostávají na práci právě do tiskárny.
Básně z vězení
Postupně poznají pravý charakter vedoucího dozorce a především básník Zahradníček mu s důvěrou začne svěřovat rukopisy svých vězeňských veršů, které tam v roce 1953 až 1954 stačil napsat.
Když byl pak o několik let později Václav Sisel propuštěn ze služeb ministerstva vnitra, podařilo se mu rukopisy básní vynést z vězení a nejprve zakopat na otcově zahradě v Kunraticích a později, v zavoskované sklenici, na své zahrádce u Krňan v Posázaví. Vykopat je mohl, společně se synem, až v čase Pražského jara 1968 a odevzdal je do Památníků národního písemnictví.
Na jaře 2015 jsme se společně s Václavem Sislem, synem statečného dozorce, a Janem Jakubem Zahradníčkem, synem vezněného básníka, vydali na obě místa, ukrývající kdysi literární poklad. Po celou dobu natáčení se mi stále vracela otázka – kdo by byl dnes ochotný riskovat kariéru, zaměstnání nebo vězení kvůli rukopisům básní?
Poslechněte si celý Dokument v audiozáznamu. (repríza)
Související
-
Život není pes aneb Ona ještě žije? Marta Kubišová
Marta Kubišová bude končit kariéru, nechtěl bys natočit rozhovor? Ta výzva přišla někdy v létě. Poslední turné Marty Kubišové vrcholilo v den jejích 75. narozenin.
-
Rok 1968 mi obrátil život naruby: Krycí jméno Oxford. Příběh Anny Grušové
Hvízdavý zvuk raket pod stolem – to je první vzpomínka z dětství Anny Grušové, rozené Goldstückerové. Pochází z války, kdy na Velkou Británii dopadaly německé zbraně.
-
Dokument: Obrodný proces ve Vinárně U Pavouka
Jaro 1968 obohatilo slovník obyvatel Československa mnohými výrazy, o kterých ještě před pár měsíci nikdo neslyšel. Šlo mimo jiné o klíčovou formulaci „obrodný proces“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
