Chladničky měly doma už bohaté viktoriánské domácnosti. Plnily je ledem z Ameriky nebo Norska
Chladný nápoj, potraviny, ovoce nebo zmrzlina, to všechno dnes skladujeme v chladničkách a není nic jednoduššího než otevřít dvířka a obsloužit se. Předtím, než byla vynalezena chladnička, neřkuli elektřina, to tak jednoduché nebylo. Zmrzlina byla jen lahůdkou pro bohaté a udržet potraviny v chladu bylo složité. Obchod s ledem byl vzkvétajícím a prosperujícím odvětvím. Dnes na něj můžeme jen vzpomínat, anebo se za ním vydat do jednoho londýnského muzea.
Stojím na kraji obří jámy kruhového tvaru. V průměru má asi deset metrů. Jak vidím dole, stěny jsou vyzděné z cihel. Vešlo se sem 750 tun ledu.
„Tato ledárna byla postavena roku 1863 mužem, který se jmenoval Carlo Gatti. Do Londýna přišel ze švýcarských hor,“ vypráví průvodce Thomas Allin.
„Začínal jako pouliční prodavač, vypracoval se na majitele několika restaurací a mimo jiné prodával také zmrzlinu. A k tomu potřeboval led,“ pokračuje dobrovolník Muzea londýnské vodní cesty ve čtvrti Islington, skoro na dohled od rušného nádraží Kings Cross St. Pancras.
Z lodě do ledárny, pak na vůz a k zákazníkovi
Stále jsme ale neřekli, jak led souvisí s vodními kanály. Jednoduše, přepravoval se po nich. Nakonec muzeum, které je umístěné v někdejším skladu ledu, stojí u jedné větve londýnského vodního kanálu.
„Tato ledárna je hluboká sedm metrů, původně byla ale ještě třikrát hlubší. Pracovalo v ní osm mužů – sekali led a nakládali ho do košů. Nahoře ho přeložili do koňských povozů, které led rozvážely. To, že mužů bylo právě osm, víme ze zápisu koronera. Jednoho z mužů totiž kusy ledu zavalily a zemřel,“ popisuje Thomas.
Od 20. let 19. století, tedy zhruba sto let, představoval obchod s ledem čilý byznys. Do Anglie se dovážel z Ameriky, později z Norska.
„Led se přivážel do Londýna na lodích na začátku jara a uložil se v ledárnách. Těch bylo nejen v Londýně mnoho, ta naše je jediná, která zůstala přístupná. Několik ledáren je pod základy domů, tam se ale už nikdo nedostane,“ vysvětluje Thomas.
Čerstvý led až dvakrát denně
Předchůdce dnešní chladničky vypadá jako kus dřevěného nábytku, ale nahoře má dvířka a pod nimi oplechovanou přihrádku, kam se zasunul kus ledu.
„Tyto chladící skříňky byly ve viktoriánské době běžné jen ve velkých sídlech bohatých lidí. Led se používal při výrobě moučníků, želé a podobně. Do některých domů přiváželi čerstvý led dvakrát denně. V každé čtvrti byl někdo, kdo se zabýval prodejem a distribucí ledu,“ vypráví Thomas Allin.
Konec vzkvétajícího obchodu s ledem přinesla první světová válka. Dovoz ledu nebyl považován za strategicky důležitý a firmy nedostaly licence. Výjimku představoval jen led pro lékařské účely. Pak přišla elektřina a ledařství byl konec. V roce 1929 potomci Carla Gattiho tento dům prodali a začali vyrábět led průmyslově.
Související
-
Nakoupit s rozmyslem a správně uskladnit. Jak neplýtvat potravinami? Poslechněte si naše rady
Češi každý rok vyhodí milion tun jídla. Na co se v kuchyni zaměřit, aby zelenina vydržela déle čerstvá a zbytky od večeře nekončily v koši?
-
Bílé Vánoce? U nás ideál Josefa Lady, v Británii tradice z pera Charlese Dickense
Co je pro Čechy malíř Josef Lada, to je pro Brity spisovatel Charles Dickens. S trochou nadsázky je možné říci, že to byl právě on, kdo pro Anglii objevil Vánoce.
