Apolena Rychlíková: Genderově podmíněné násilí v České republice chceme, vzkázali senátoři
Když se v roce 2010 domlouvala finální podoba textu Istanbulské úmluvy, byla českou ministryní spravedlnosti Daniela Kovářová. Česko se tehdy podílelo na přípravě textu právě skrz své zástupce z ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra a je známo, že proti němu tehdy nikdo nevystupoval. O pár let později ale bylo všechno jinak.
I proto si dnešní, podle svých slov „normální“, Daniela Kovářová mohla na sociální sítě napsat: „Právě skončil můj desetiletý boj proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Senát právě neschválil ratifikaci tohoto ideologického pamfletu, trojského koně a penězovodu.“
Čtěte také
Nebyla sama, kdo si z tématu ochrany před genderově podmíněným násilím – o němž tolik diskutovaná Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je – udělal vlastní, nenávistnou dezinformační kampaň. Proč? To je dnes už jen velmi těžko pochopitelné.
Česká společnost prošla v posledních letech důležitou proměnou: začala více citlivěji vnímat problematiku domácího a sexualizovaného násilí. Velká část lidí dnes vnímá tento typ násilí jako nedostatečně řešený, diskutuje se malá ochrana obětí, chybějící infrastruktura (například v podobě azylových domů) či absence prevence.
Konzervativní politická reprezentace
Čtěte také
Jenže z Istanbulské úmluvy se během posledních let stal symbol. A zatímco se veřejnost posouvala k většímu pochopení a zájmu o oběti, politici setrvali na svých ideologických pozicích. Výsledek? Navzdory tomu, jak silně je genderově podmíněné násilí dnes mezi lidmi diskutováno, se senátoři a senátorky nedokázali vymanit z koloběhu dezinformací, kterými nás ve vztahu k úmluvě sami po léta krmili.
A tak nakonec v Senátu nedošlo k tolik potřebné ratifikaci úmluvy, která měla nejen na symbolické, ale i na praktické rovině odmítnout násilí vůči zranitelným lidem a zaručit jim větší ochranu.
Proti bylo méně senátorů než těch, kteří byli pro. Ze 71 přítomných senátorů pro hlasovalo jen 34, ke schválení by bylo třeba 36 hlasů. Proti jich bylo 28. Chyběly teda dva hlasy. Samotné hlasování u jednotlivých stran nebylo nijak překvapivé: lidovci proti Istanbulské úmluvě brojili celé roky, podíleli se na vypouštění všech těch lží o rozvracení rodiny, zavádění třetího pohlaví, hlásali svůj odpor k tzv. „genderové ideologii“.
Čtěte také
Pouhých 20 procent lidí z jejich senátorského klubu úmluvu podpořilo a podobně na tom jsou i další konzervativní strany, TOP 09 a ODS. Z jejich senátorského klubu zvedlo pro úmluvu ruku pouhých 33 procent přítomných. Oproti tomu STAN i Piráti většinově dokument podpořili, byť hned několik senátorů STAN chybělo – a jsou to možná i oni, kteří nakonec o osudu smlouvy nepřímo svou absencí rozhodli.
Naplno se tak ukazuje jeden ze zásadních a dlouhodobých rozkolů mezi liberálnějšími stranami vlády a těmi tvrdě konzervativními. A bylo by naivní si myslet, že k jejich ukončení dojde nějak brzy – třaskavých témat, v nichž bude dál možné pozorovat vlivy církve nebo ultrakonzervativní lobby, máme před sebou ještě několik.
Třeba takové manželství pro všechny. Středeční odmítnutí Istanbulské úmluvy potvrzuje, že politická reprezentace je výrazně konzervativnější než zbytek společnosti. To by ještě nemusel být ten hlavní problém.
Odmítnutí úmluvy ale ukazuje, kolik politiků se sveřepě drží mýtů a dezinformací, kolik z nich neumí poodstoupit ze své dogmatické pozice, kolik z nich možná nerozumí a možná ani rozumět nechce psanému textu. Je to ostuda mezinárodního rozměru. Jsme jednou z šesti zemí, které smlouvu nedokázaly ratifikovat. A je to hlavně plivnutí do tváře všem, kterých se tento typ násilí týká.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
