Ztratila paměť, ale do školy se znovu vrátila. „Přišlo mi to automatické,“ říká studentka VUT v Brně

„Byla jsem strašně rozčílená, že nechápu, co to kolem mě má vlastně být a že věci okolo mě prostě existují,“ popisuje své pocity Dominika, které lékaři po nehodě diagnostikovali těžké difuzní axonální poranění mozku. Při nárazu se v něm potrhala spojení mezi nervovými buňkami. Existovala však určitá naděje, že se Dominice část paměti zase vrátí.

„Bylo to jak být dítětem. Ty věci mi postupně naskakují a já o tom ani nevím – třeba slovní zásoba.“ Rok po nehodě se Dominika rozhodla vrátit zpátky do školy, začátky ale nebyly snadné. Přesto, že už měla většinu studia za sebou, musela si zopakovat i některé předměty z úplného úvodu.

Nevěřila jsem, že dodělám školu

„Když jsem poprvé seděla v počítačové učebně, tak jsem se nenápadně rozhlížela, jak se to vlastně zapíná, a říkala jsem si, že se akorát ztrapním,“ vypráví dnes s úsměvem Dominika. „Neovládala jsem ani středoškolskou matematiku,“ popisuje krušné začátky se studiem.

Pomoc našla v univerzitním Poradenském centru Alfons, kde společně naplánovali doučování. V rámci úpravy studijního plánu dostala taky o čtvrtinu více času na vypracování testů. „Teď píšu diplomku a ještě před rokem bych nevěřila, že budu letos dodělávat školu.“

Studentů se speciálními potřebami mají jenom na VUT přes 260. Kromě Dominiky využívají jeho služby například zrakově a sluchově postižení.