Zlínská filmová historie se začala psát o deset let dříve, než se myslelo. Potvrdil to objev filmaře Jiřího Madzii

Zlínský filmař a sběratel Jiří Madzia
Zlínský filmař a sběratel Jiří Madzia

Původně se mělo za to, že počátek filmové tvorby ve Zlíně se datuje rokem 1927. Nově objevené dokumenty tento termín posunuly o téměř deset let.

Baťa se o film zajímal už před sto lety, dokazuje to nový objev. Původně se totiž předpokládalo, že zlínská filmová historie se datuje k roku 1927, kdy Tomáš Baťa založil ve své obuvnické firmě filmové oddělení. Bylo to ale už v roce 1918. K tématu si na rozhovor v pořadu Den ve Zlínském kraji moderátorka Andrea Kratinová pozvala výkonnou ředitelku Zlín Film Office Magdalénu Hladkou a filmaře a sběratele Jiřího Madziu.

Jaký objev jste tedy učinil, pane Madzio?

Jde v zásadě o strojopisné a ruční zápisy o nákupu dvanácti kusů akcií společnosti Lloyd Film. Každá v hodnotě tehdejších 125 korun. Což úhrnem představuje 1500 korun, které navíc byly zakoupeny firmou TAA Baťa Zlín k 31. 12. 1918. A jejich evidence v závěrečné účetní bilanci firmy Baťa do roku 1925, víme z těch zápisů, že ten podíl byl deponován u Živnobanky v Praze. A také víme, že jde překvapivě jen o část podílu, protože podle seznamu celkem třiapadesáti různých společníků Lloyd Filmu z března 1919 měla firma Baťa podíl celkem pět tisíc korun.

Dokumenty dokazující investici Tomáše Bati do filmu

Kde jste k takovému nálezu dospěl? Kde jste to našel?

Ten nález jsem učinil ve fondech Státního okresního archivu na Klečůvce, respektive Moravského zemského archivu. Ten záznam je učiněn v účetnictví firmy Baťa v roce 1919, z toho jsem tedy vycházel. A viděl jsem, že v účetnictví v roce 1919 je datum 30. 12. 1918. Takže jsem se vracel o rok nazpět, kde jsem si potvrdil, že v tom roce ten podíl firma skutečně zakoupila. A vysledoval jsem jej až do roku 1925. V roce 1926 se z účetnictví v uvozovkách ztratil, vypadl. To značí, že oni jej v té době prodali.

Když se vrátíme ještě k tomu vašemu bádání. Vy jste hledal cíleně něco, co spojuje Baťu s filmem, nebo to byl objev čistě náhodný?

Byla to otázka náhody. Já jsem hledal ve fondech archivu podklady pro připravovanou výstavu pod názvem Baťa: Náš závod je závodem dělníků. A zajímalo mně, co mají k roku 1919 k dispozici v originálních dokumentech. Mezi těmi archiváliemi jsem právě v účetnictví našel i záznamy o podílech, které koupili v těch uplynulých letech, anebo potom přímo v roce 1919.

Baťa vlastnil celkem 12 akcií společnosti.

Co tento objev znamená, paní Hladká, pro zlínskou filmovou historii?

Pro nás je to především dobré znamení, že ne vše je prozkoumáno, že máme stále ještě co objevovat. Já osobně předpokládám, že nám to třeba pomůže lépe pochopit tu motivaci, jak se filmový průmysl vůbec dostal do Zlína.

Jak je možné, pane Madzio, že si těch dokumentů doposud nikdo nevšiml?

V zásadě pro to mám jediné vysvětlení. A tím je ta baťovská stručnost a na druhé straně ta přemíra uvedených faktů. Když se podíváte do účetnictví firmy TAA Baťa Zlín, tak uvidíte, jak všechno mají organizované a na druhou stranu jak je všechno věcné. Abychom si představili, jak vypadá takový záznam, tak v podstatě jde o jeden ruční nebo strojopisně provedený řádek zhruba o dvou třech slovech. A na konci je vyjádřený částkou. Takže vezmeme-li to, že ten záznam o vlastnictví podílu je v účetnictví firmy vždy každý rok na konci, tak je to osm řádků a něco kolem pětadvaceti slov. Na druhou stranu, možná to má ještě jeden důvod. O vlastnictví toho podílu se nikdy ve svých pamětech nezmínili první zlínští filmaři. Možná, že kdyby to učinili, tak bychom toho dnes věděli více.

A tušíte, proč Tomáš Baťa už v roce 1918 investoval do filmu, pane Madzio?

Mám pro to jedno osobní vysvětlení. A to jsou ty společenské, politické a ekonomické změny roku 1918. Končila válka, která notně proměnila velkou část světa a proměnila i rakousko-uherskou, respektive československou společnost. On navíc byl v situaci, kdy měl desetinásobek zaměstnanců oproti stavu před válkou, kdy jich měl 400 a na konci války čtyři tisíce. Dá se předpokládat, že on velkou část svých zaměstnanců před válkou osobně znal. A po válce jich většinu již jisto jistě neznal. Takže on jako šéf, ale i Baťa jako firma, hledali způsoby, jak lépe komunikovat se všemi svými zaměstnanci. A proto se v květnu 1918 nabídl nový vnitropodnikový časopis, magazín Sdělení, jehož první číslo tenkrát vyšlo. A pokrylo tu potřebu v komunikaci firmy dovnitř i ven. Ale nabízí se potom i film, který byl v té době už více než dvacetiletý. Filmaři měli nové zkušenosti z válečných zákopů, a dá se i předpokládat, vzhledem k vývoji fotografického řemesla ve Zlíně, že začali více využívat právě způsobu filmu. To je podle mě jedno z možných vysvětlení, to je ta nová forma komunikace.

A proč zrovna Tomáš Baťa investoval do akcií té konkrétní společnosti Lloyd Film?

Tady se asi budeme pohybovat v rovině spekulací, vzhledem k absenci dokumentace. Neznáme přesnou motivaci. Můžeme odhadovat na základě nějakých indicií. Lloyd Film byla nově vzniklá společnost. Byla kapitálově velmi silná, měla majetek řádově osm set tisíc korun. Měla sídlo v Brně. Poměrně brzy si pak otevřela kancelář v Praze. Byla to společnost, která měla vzhledem k častému natáčení ve Vídni, přesah i do sousedního Rakouska. Byla to společnost, která se orientovala především na výrobu filmů, ale to, co jí zajistilo stabilní pozici na trhu, byla distribuce filmů. A z toho všeho lze usoudit, že to byla firma, která měla velký potenciál růstu. Toto může být mix důvodů, proč tato společnost začala firmu Baťa zajímat.

Jiří Madzia ve Filmových ateliérech Zlín

Co pak bylo se zlínským filmovým průmyslem dál, po tom roce 1925, kdy tedy zřejmě Tomáš Baťa prodal akcie firmy Lloyd Film? Paní Hladká…

Firma Baťa založila své vlastní filmové oddělení. Ale ve své podstatě ještě nemůžeme mluvit o plnohodnotném filmovém štábu jako takovém. Protože to oddělení na samotném začátku ani nedisponovalo natáčecí technikou, jako jsou například kamery. Fungovalo vlastně spíše jako prostředník mezi pražskými filmaři, které si firma Baťa najímala k tomu natáčení ve Zlíně.

A kdo tedy potom dal pokyn k výstavbě filmových ateliérů na Kudlově, které už téměř každý zná, paní Hladká?

Pokyn vydal Jan Antonín Baťa někdy v lednu roku 1935. A díky němu vlastně vznikl na Kudlově první velký ateliér se zázemím. Nechal k tomu vystavět celkem osm domů, aby to pracovníci neměli daleko.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v přiloženém audiosouboru nebo našem audioarchivu.

Spustit audio

Související