Žítkovské Hutě jsou magické, podobné místo není. Bělokarpatské louky patří k nejbohatším ekosystémům světa

I když se jde o přírodní rezervaci, neznamená to, že je krajina dostatečně chráněná. Proto se Český svaz ochránců přírody rozhodl vykoupit za pomoci sbírky Místo pro přírodu pozemky v přírodní rezervaci Hutě u Žítkové v Bílých Karpatech. O tuto lokalitu pečuje už 30 let organizace Hnutí Brontosaurus.

„Je to magické místo – suché, mokré louky, prameniště, mokřady, roztroušené stromy, plno druhů zvířat i rostlin. Je to něco, co už v dnešní krajině moc není.  Něco, co dříve bývalo běžné, ale teď už to z krajiny zmizelo. Bílokarpatské louky obecně patří k druhově nejbohatším ekosystémům světa.“ řekl v pořadu Den ve Zlínském kraji Českého rozhlasu Zlín botanik z Masarykovy univerzity v Brně a člen hnutí Brontosaurus, Michal Hájek.

Čtěte také

Ochranáři skoupili pozemky v kraji bohyň v Žítkové. Chtějí bránit komerci

Hrozilo Hutím nějaké komerční využití?

„Měli jsme strach, protože jsme nemohli vědět, kdo tyto pozemky v přírodní rezervaci Hutě nabízené k prodeji, koupí. Žítková je dnes velmi populární místo a o pozemky je tu dnes velký zájem. Noví majitelé takovýchto pozemků často sní o dančích oborách či stavbě chalup, které i když jsou v rezervaci nelegální, jejich náprava je poté velice těžká. Strašil nás případ dančí obory v přírodní rezervaci Kútky u Radějova na Hodonínsku, který se vleče už desítky let, zatímco hodnota rezervace se ztrácí. A taky je pravdou, kdyby se stal novým majitelem někdo, s kým by byla těžká domluva, tak by to mohlo ohrozit i pravidelnou péči o rezervaci.“

Budou tedy Hutě dál přístupné lidem, turistům?

„Hutě i nadále zůstávají veřejnosti přístupné. Je ale zakázáno zde cokoliv sbírat nebo dokonce vyrýpávat rostliny, odchytávat živočichy ani narušovat prostředí jiným způsobem, než je stanoveno v plánu péče. Turisté by se měli v takovéto krajině chovat ohleduplně, mít zkrátka na paměti, že mohou mít pod nohama vzácnou rostlinu, nebo živočicha. A také to, že louky každoročně někdo kosí a zválená tráva se těžko kosí.“

Jak tedy nejlépe poznat takovou krajinu a jak se o Hutě stará hnutí Brontosaurus?

„Řekl bych, že ideální způsob, jak rezervaci poznat, je připojit se k nějakým dobrovolnickým aktivitám, které pomáhají k údržbě rezervace. Vzácné rostliny a živočichové se na Hutích uchýlili na louky, které kdysi vytvořili lidé – staří hospodáři, svým blízké přírodě hospodařením. Takže aby tyto druhy v krajině přežily, tak potřebují tyto louky dobře načasovanou seč nebo pastvu. Od roku 1991 pořádáme na Hutích dobrovolnické tábory, při kterých louky ručně pokosíme a seno sklidíme. Některé vzácné druhy podporujeme i tím, že posouváme termín seče, nebo kosíme mozaikovitě, nebo některé části rezervace necháváme krátkodobě přepást ovcemi.“

Jak moc se změnila tato krajina za posledních 20-30 let, kdy se o ní staráte?

„Když jsme na Hutě začali jezdit, tak Žítková byla vlastně podhorský kraj. Zimy tu byly dlouhé a tuhé. Léta byla vlhčí a chladnější než dnes. V červenci jsme sedávali u ohně ve vaťáku. I krajina vypadala trochu jinak. Dožívali tu ještě původní obyvatelé, kteří se o podobné louky starali sami, sami je kosili. A dnes? Klima se změnilo. Na Hutích je dnes stejně, jako bylo v nížinách na jižní Moravě. Rozšířily se některé teplomilné druhy a naopak některé horské zase ustoupily. Věříme, že naše počínání povede k tomu, že i když probíhá výměna některých druhů, tak pestrost území se nesníží.“

Jaké ještě další aktivity pořádá hnutí Brontosaurus na Hutích?

„Na jaře pořádáme pravidelně víkendové akce, brigády, botanické exkurze a v létě pak probíhají dobrovolnické tábory pro různé věkové kategorie. Kromě sečení a sklízení sena obnovujeme ovocné a jiné solitérní stromy nebo kácíme keře na okrajích lesíků a vytváříme prostor mezi loukou a lesem, kam se mohou uchýlit druhy, kterým nevyhovuje ani pravidelné sečení ani hustý les.“

Žítková v Bílých Kapratech|foto:Tomáš Fránek, Český rozhlas